1.Probuzení

30. září 2012 v 10:00 | Moony |  "Bez minulosti" - Tessa
1. kapitola :)


Pomalu začala vnímat. Celým tělem prostoupil chlad a vlhkost. Nebyla schopna otevřít oči, jakýkoliv sebemenší pohyb jí připadal jako by jí tělem projely tisíce ostrých nožů. Nehýbala se, jenom se snažila rozpoznat zvuky kolem sebe. Cokoli, co by jí prozradilo, kde se právě nachází. Po chvíli, kdy jí přestalo pískat v uších se zaposlouchala do hudby, kterou slyšela. Byla zvláštní. Jako by z dálky k ní doléhala hravá hra harfy podkreslená jemnými tóny houslí a doplněna veselou hrou flétny. Ta hudba ji uklidňovala, jako by bolest její tělo opouštěla a prostupovalo jí teplo. Pomalu sevřela víčka a pokusila se pohnout prsty. Ucítila, že leží na něčem měkkém avšak mokrém. Ta hudba, jak známě ji připadala, moc dobře věděla, že už tuto melodii slyšela mnohokrát, ale nemohla se rozpomenout odkud. Pomalu otevřela oči, ale jediné co spatřila bylo bílé oslňující světlo, které bodalo jako jehly. Víčka opět rychle stáhla k sobě. Zkusila to znovu, velmi pomaloučku otevřela oči a tentokrát již spatřila obraz. Nejprve byl rozmazaný, ale po pár okamžicích jej byla schopna zaostřit.
Dívala se do koruny stromů, přes jejichž větve mohla zahlédnout modrou oblohu a pár paprsků ranního slunce. Šum listů doplňoval ptačí zpěv a z dálky k ní doléhal šum vody. Ležela v lese, ale co tady proboha dělala? Proč leží uprostřed neznámého lesa jenom v roztrhané haleně? Pomalu se posadila a opřela se o tlustý kmen stromu. Začala se zkoumat. Celé tělo měla špinavé, plné podlitin a krvavých šrámů. Na prsteníčku levé ruky měla zlatý kroužek. Pomalu jej sejmula z prstu a pozorně si jej prohlédla. Na spodní straně prstýnku se značil název :
" Z věrné lásky navždy S & S." její hlas zněl do ticha jako výbuch z děla. V hlavě se jí honily tisíce myšlenek: " Kdo je S & S?"
Když se odhodlala postavit, slunce už bylo vysoko na obloze. Pomalu došla až k vodě a naskytl se jí nádherný pohled. Vyšla z lesa na malou planinku, uprostřed které bylo jezírko, do kterého spadal krásný vodopád. Na protější straně, než stála se zrovna páslo stádo srnek. Pomalu došla na okraj jezírka a klekla si nad jeho hladinu. Obraz který se jí naskytl ji vyděsil. Obličej měla celý špinavý a napuchlý. Přes pravou tvář se jí táhl dlouhý krvavý šrám, dlouhé vlasy byly rozcuchané, byly v nich zachycené větvičky a listy. Rozhodla se umýt. Opatrně si sundala ten hadr, co ji zakrýval opravdu jen ty nejnutnější části těla a ponořila se do vody. Koupala se dlouho, až ji najednou vyrušil jakýsi hlas.
" V tom jezeře byste se neměla koupat, ještě je zima, budete nemocná."
" Dívka se vyděšeně otočila po hlase." Hned se uklidnila. Na břehu jezera stála postarší, mile vyhlížející žena.
Dívka doplavala ke břehu a přetáhla přes sebe své "šaty", které si aspoň vyprala.
" Dobré odpoledne."
" Proboha, děvenko, co to máš na sobě za hadry? A jaká jsi vyhublá a dobitá. Co se ti stalo,a jak se vlastně jmenuješ?" Stará žena ji zasypala otázkami, na které dívka neznala odpověď. Nevěděla co tady dělá, nevěděla co se jí stalo a hlavně netušila jak se jmenuje.
" No tak děvče, umíš mluvit?" naléhala žena dále.
" A-ano, mluvit umím,ale nemohu vám odpovědět na vaše otázky."
Žena se na dívku nedůvěřivě podívala.
" Já to totiž nevím. Nevím co se mi stalo a hlavně nevím jak se jmenuji. Já to prostě nevím." Zlomil se jí hlas a v jejích čokoládových očích se objevily slzy.
" Ale, hlavně neplakej, však my už na to přijdeme. Teď půjdeš hezky se mnou, pořádně se najíš, najdeme ti nějaké oblečení a potom vyřešíme to ostatní, ano?"
Chvíli přemýšlela. Jak by s touto ženou mohla jít? Vždyť ji vůbec nezná. Ale na druhou stranu. Nezná nikoho. Nezná vlastně ani sama sebe. Tato žena ji nabízí svou pomoc. Nemůže se jí stát už nic horšího než co už se jí stalo. Sice nevěděla co to bylo, ale v hloubi srdce cítila, že pokud přežila do teď, teď už bude všechno dobré.
" Ano, moc Vám děkuji."
Společně došly do nedaleké chaloupky, na okraji lesa. Byla sice malá, ale za to velice útulná. Obě ženy vešly do malé kuchyňky.
" Posaď se, já přichystám jídlo." Nařídila starší žena a mladší ji poslechla. Posadila se za stůl a rozhlížela se kolem. Zaujaly ji svazky různých bylin zavěšených na stropu.
" Tak tady máš polévku. Najez se, určitě máš hlad. A potom ti na postel dám nějaké oblečení, V těchhle hadrech tady nemůžeš pobíhat."
" Děkuji."
" Nemáš za co holčičko." Usmála se na ni žena mile a posadila se také za stůl k teplé polévce.
Když dojedla chtěla vstát a umýt nádobí, ale žena ji zarazila.
" V žádném případě. Ty se teď převleč a zalez do postele. Jsi celá zesláblá a pobitá. Teď ti ošetřím ty rány a potom se pořádně vyspíš."
" Proboha děvče, která zrůda ti mohla udělat tohle. Ten šrám na obličeji vypadá ošklivě, nevím jestli se mi to podaří vyléčit tak, aby nebylo nic poznat. Asi ti zůstane jizva." Lamentovala stará žena, když neznámou ošetřovala.
" Tak a je to. Teď si trochu odpočiň a poté vyřešíme všechno ostatní."
Mladá žena poděkovala a zabořila se do voňavých peřin.
" Ne, nech mě. No tak. Prosím. Já nechci do jezera. Né, ta voda je hrozně studená."
" Ale to máš smůlu. Říkal jsem ti, že jestli si nedáš pokoj skončíš v jezeře."
" Měj soucit. Prosím miláčku."
" Soucit? S tebou?"
" Ne s tou olihní, kterou vyrušíš, když mě do toho jezera hodíš."
Pozemky se rozléhal pronikavý smích skupinky mladých lidí. Čtyři stáli opodál a smáli se dvojici, která se honila. Černovlasý, vysoký mladík honil krásnou dívku s havraními vlasy.
" A mám tě. Teď už tě nic nezachrání." V očích se mu zajiskřilo, když dívku uchopil za její vosí pas.
" Opravdu nic by tě neobměkčilo?" zeptala se tajemně, když se k němu otáčela čelem a v očích ji pohrávaly stejné jiskřičky jako jemu. Byly to jiskřičky lásky.
" A co mi nabídneš?"
" Já nevím, co tak sedmé patro? Dnes večer? Jenom my dva?"
" Vy se neznáte slečno." Vesele se usmál a jemně ji políbil do vlasů.
" VY také ne pane, tak co souhlasíte? Nebo mě stále chcete poslat na návštěvu za Olihní?"
" Jseš strašná. Proč já tě tak miluju?"
" Právě proto, že jsem tak strašná." Usmála se a přitáhla se co nejblíže k jeho tělu a jejich rty spočinuly v nádherném polibku.
S trhnutím se probudila. Po tváři jí stékala slza. Ten sen byl tak živý. Dlaněmi si přetřela obličej. Na tváři ucítila chladivý dotek kovu. Pohlédla na svou levou ruku a pohled ji oppět spočinul na zlatém kroužku. Sundala jej a točila si jím v prstech.
" Už jsi se probudila? Copak to máš?" zajímala se žena.
Beze slova jí podala svůj zlatý kroužek.
" To je ale báječné. Jsi vdaná. To znamená, že tě určitě někdo bude hledat. Už jsem mluvila s naším starostou a velitelem policie. Zůstaneš u mě, dokud si pro tebe nepřijde tvůj manžel. Ale teď, musíme ti nějak říkat. Na prstýnku je S & S, takže předpokládejme, že tvé jméno začíná na písmeno S. Co takhle Samanta? Můžu ti říkat Sam?"
" Ano jistě. Jsem vám nesmírně vděčná, že u vás mohu zůstat a slibuji, že vám nebudu přítěží."
" Ale holčičko. Budu jenom ráda, že zde nebudu sama. A můžeš mi pomoci. Naučím tě taje bylinek."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moony Moony | Web | 8. října 2012 v 18:25 | Reagovat

No tak když komentovat tak jo.. nechtěla bych se probudit někde v lese a nevědět kdo jsem. To musí být strašný pocit a ty si to popsala dokonale Tesso :) hele ale tenhle úvod je skvělý. Sice vím, co bude dál, ale je fajn si připomenout tuhle povídku je totiž skvělá :) jako všechny ostatní :D

2 Paddy Paddy | 18. října 2012 v 12:33 | Reagovat

hej zajímavý začátek.. sem zvědavá, co s ní bude.. ale pokud jsem dobře pochopila, to druhé S je Sirius ne?

3 Remi Remi | Web | 14. července 2016 v 16:29 | Reagovat

To vypadá velmi zajímavě :-D
Pokud se z babky nevyklube Volďas, tak rozdejchám jakýkoliv poračování :D
Ale s tím manželem to zas tak žhavý nebude, ne? pokud si dobře pamatuju tak u babky/Voldyho zůstane 13 let?

Ale včil by mě opravdu zajímalo, jak jsem přišla na babku/Voldyho :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama