Alkoholem osud nezměníš 2/2

26. září 2012 v 12:25 | Moony |  Povídky na přání
Druhá část povídky na přání


Dořiny se otevíraly a zavíraly, když před sebou viděly Rema.
"Co ty tady děláš? Jak ses ke mně proboha dostal?"
"Já? No to mi spíš vysvětli ty. Mě unesou, probudím se z bezvědomí na tvém, mimochodem dost nepohodlném, gauči a ty na mě tady s vyčítáním, jak jsem se tady dostal. Upřímně, drahá Doro, to netuším."
"Unesou? Co tím myslíš? Proč by tě někdo unášel a nechal tě v mém bytě. To je přece blbost."
"No, Doro. Netuším, co se stalo a proč tu jsem. Sice vím, že ti mohu ublížit, ale nechce se mi odejít."
"Proč bys mi měl ublížit?" Zeptala se Dora a čekala netrpělivě na odpověď.
"Sakra, protože jsem vlkodlak."
Dora otevřela pusu a v úleku se dívala na svého společníka.
"To myslíš vážně?"
"Jo."
"Remusi, to je mi líto, ale já za to nemůžu a vím, že ty taky ne."
"Já za to teda můžu," vztekle jí odpověděl. "Neposlechl jsem otce a šel jsem do toho zatraceného lesa, kde si na mě počkal Šedohřbet. Nevěděl jsem, co je zač. Uvědomil jsem si to, až tehdy, kdy se objevil na nebi měsíc v úplňku. Té noci začala má noční můra a já vím, že nikdy neskončí. Proto Doro, já raději odejdu." Dořekl a už vstával.
Jmenovaná to nechtěla dopustit. Rema sice znala vlastně jen pár hodin, ale už při prvním pohledu jí něčím učaroval.
"A proto bys měl odejít?" Zeptala se ironicky Dora.
"A né snad?" Zaprotestoval Remus, "mohl bych ti ublížit."
"Reme, ty tvrdohlavče, na obloze není po měsíčku ani stopa a ty tu meleš takové blbosti. Jsem dospělá a umím se o sebe postarat. Takže mlč a pojď ke mně." Ukončila svůj proslov, přisedla si k Removi a objala ho kolem krku.
Podívali si navzájem do očí. Jejich hladové rty přeskočily tu malou mezeru a spojily se v nádherný polibek. Nebyla to jen tak obyčejná pusa. Bylo to spojení dvou spřízněných duší.
Remus se na chvíli odtáhl, jakoby váhal, jestli pokračovat, nebo to rychle ukončit a utéct. Ale nakonec v něm zvítězila ta nezodpovědná stránka a on neodolal své touze po Doře.
Podíval se jí do očí, a když viděl němý souhlas, přestal myslet, vzal svou partnerku do náruče a odnášel ji do ložnice.
Cestou mu Dora rozepínala světlou košili. Když dorazili k posteli, položil ji doprostřed postele a začal ji odepínat knoflíčky na puntíkovaných šatech, co měla na sobě.
Po každém knoflíku jí slíbal odhalenou část hebké kůže a po chvilce začala Dora vzdychat a vracet Removi polibky. Zanedlouho byli oba vzrušeni tak, že si honem sundali zbývající kusy oblečení, zalezli pod deku, kde pokračovali v milostných hrátkách.
Tuto noc si oba užili a zapamatovali. Remus chtěl pokračovat, ale Dora ho zadržela, oblékla se a zmizela.
Remus ji po nějaké době začal hledat. Prohledal celý kouzelnický Londýn, Prasinky, ministerstvo, dům Dořiných rodičů, ale nikde ji nenašel. Mluvil se všemi známými, kteří by mohli vědět, kde by mohla být, ale nic se nedozvěděl.
Nikdo neměl tušení, kde Dora je.
Remus byl zoufalý, nechápal, proč zmizela po jejich společné noci.
"Dory, kotě, kde tě mám?" Říkal si Remus hlavě a dál se snažil přijít na to, kde jí ještě hledat.
Takhle to šlo dál celé 2 měsíce, ale Dora se pořád neobjevovala. Z Remuse se za tu dobu stala troska. Všichni se o něj báli a snažili se ho podpořit.
Mezitím, co se Remus takhle trápil, Dora si užívala sluníčka na Havaji. Tedy, užívala. To se nedá takhle říct, ale snažila se mezi mudly zapadnout. Moc jí to nešlo. Celá bledá a zamyšlená vyvolávala velký rozruch mezi všemi okolo.
"Od té noci už uběhly dva měsíce." Přemýšlela Dora. Bylo jí dost špatně a ona nevěděla, co by jí mohlo být.
Rozhodovala se, jestli zajít k mudlovskému lékaři, ale těm moc nedůvěřovala. Další dny ubíhaly a její stav se zhoršoval. Pořád zvracela a omdlévala.
Nakonec se rozhodla, že se vydá zpátky do Londýna. Sbalila si věci, nachystala se na přemístění a doufala, že jí nebude špatně.
Po chvilce se ozvalo hlasité prásk a Dora i její věci zmizely z Havaje. Přemístila se do svého bytu a divila se, že je všude uklizeno a čisto. Napadlo ji, že to udělala její mamča, když ji hledala.
Upřímně doufala, že Remus ji nějak moc nehledal a bral tu noc jako ona. Jako jednu v životě. Sám to nechtěl udělat, ale Dora ho více méně donutila.
Sice, byla za to ráda, že se jí to podařilo. Ale teď trpěla výčitkami svědomí. V hlavě ji proudilo pár otázek, na které neznala odpověď. Netušila, že přijdou tak brzo a ona bude vydeptaná ještě víc než je teď.
Vybalila si věci, poslala dopis mamince, že je doma a v pořádku a šla si na chvíli lehnout.
"Jen na chvilku." Řekla si a za okamžik byla v říši snů.
Probral ji až nějaký šramot, který nedokázala rozeznat. Otevřela pomalu oči a zaposlouchala se. Nakonec ji došlo, že někdo nervózně tluče na dveře.
Dora se pomalu zvedla, přitom se jí zatočila hlava, ale zhluboka se nadechla a šla ke dveřím. Otevřela je a raději uskočila.
"Nymfadoro Tonksnová, jak si tohle můžeš dovolit?"
"Mami, klid prosím, mě není dobře."
"Co ti je proboha? Zase si pila, někoho svedla a utekla?" Zuřila Dromeda.
"Mami?" zaskučela Dora, "jak tohle sakra víš?"
"Jak to vím? Dozvěděla jsem se to před měsícem, když k nám přišel Remus. Hledal tě po všech koutech. Teď je z něj troska, co sedí doma a pije."
"To nemyslíš vážně, že ne? Remus a pije? Sakra, vždyť to ani nechtěl. Proto jsem utekla, aby si nemyslel, že má ke mně nějakou zodpovědnost."
"No dceruško, očividně to bere jinak."
Dora se zamyslela, co k tomu ještě říct, ale než začala mluvit, zatmělo se jí před očima a omdlela.
Dromeda nevěděla, co její dceři je a tak ji okamžitě přemístila ke Sv. Mungovi. Tam ji ošetřili, dali povzbuzující lektvar a udělali testy, co by jí mohlo být. Než to dokončili, u Dory se začalo objevovat až moc lidí.
Její matka dala vědět svému manželovi, otci Dory, Teddovi Tonksnovi a ten byl u Munga za pár minut. Hned za Teddym se objevil Sirius, James a Lily s rodinou, Brumbál, Weasleyovi, a další známí. Jen Remus se neobjevil, nevěděl o tom, že se Dora vrátila a je v nemocnici.
Když se Dora probouzela, lékouzelnici už věděli, co mladé slečně Tonksnové je.
"Mami?" Ozvalo se z postele.
"Copak holčičko?"
"Kde to jsem?"
"Jsi u Munga, zlatíčko." Řekl Tedd.
"Tati? Co tu děláš?" Zeptala se Dora zmateně a raději otevřela oči naplno. Usmála se na svou maminku a tátu, ale když uviděla ostatní, zhrozila se, co se mohlo stát, že je kolem ní tolik lidí.
"Ahoj všichni."
"Ahoj Dory, co jsi proboha zase dělala? Už jste s tím pitím začali oba?!" Zeptal se ironicky Sirius.
"Jak to myslíš oba?"
"No ty a Remus. Typuju, že se teď bude probírat do další kocoviny."
"To myslíš vážně, že začal pít?"
"Jo! Začal, když jsi zmizela. Ptali jsme se ho, co se stalo, ale z toho tvrdohlavce nejde nic dostat."
Sirius i ostatní se zasmáli, jen pacientce moc do smíchu nebylo.
Toto veselení ukončil lékouzelník, který právě vstoupil do dveří.
"Dobrý den přeji, tak co naše nemocná? Už se probrala?"
"Ano, jsem vzhůru."
"Výborně slečno Tonks. Potřebuji si s vámi promluvit. Mezi 4 očima, jestli mohu prosit." Řekl doktor a počkal, než se návštěvníci odejdou na chodbu.
Když všichni opustili pokoj, Dora se pohodlně opřela do polštářů a čekala na verdikt.
"No, jak bych začal, slečno. Mám pro vás zprávu a je na vás, jestli to bude ta dobrá, nebo ta špatná."
"Doktore, neděste mě. Co se mnou je?"
"Jste těhotná."
"Cože to jsem?"
"Těhotná, jste ve druhém měsíci těhotenství."
Dora po téhle zprávě omdlela. Lékouzelník ji podal další povzbuzující lektvar a nechal ji spát.
Když odpočívala, její matka zašla za Remem a pokusila se mu vymluvit to pití. Řekla mu, že se Dora vrátila a je v nemocnici. Ale nic to s ním neudělalo.
Dromeda na něj útočila ze všech možných stran, ale s ním to ani nehnulo. Jen zakroutil hlavou, politoval ji a odešel.
Dořina matka se vrátila do nemocnice, kde se dozvěděla, že bude babičkou. Skákala málem dva metry do vzduchu a málem svou dceru udusila štěstím.
Od Sv. Munga Doru pustili za pár dní. Než odešla z pokoje, rázně řekla své mamči:
"Mami, nikdo se nesmí dozvědět, že jsem těhotná. Obzvlášť ne Remus. Jasné?"
"Doro, proboha proč to nesmí vědět Remus, je snad otec ne?"
"Ano je, ale myslel by si, že ho chci uhnat a to já nechci. Rozhodně ne. Prosím nikomu to neříkej jo?"
"No dobře, ale uvědomuješ si, že to na tobě půjde za pár měsíců vidět?"
"Jasně že jo, ale do té doby nikdo nesmí nic vědět."
"Ach jo, co s tebou mám dělat."
"Nic," usmála se Dora a vyrazila ke dveřím a následně domů.
Uběhlo pár týdnů a Dora se s Remem ještě neviděla.
Zrovna byla na kontrole u Munga, a když šla zpátky, tak do někoho vrazila. Omluvila se a šla dál. Ale neušla ani pár metrů, když ji zastavila nějaká ruka a násilím otočila k sobě. Dora chtěla vykřiknout, ale když uviděla známé medové oči, zmlkla.
"Remusi," zašeptala Dora a zkameněla.
"Ahoj Doro. Co ty tady, u Munga?"
"Ehm… byla jsem na kontrole."
"Kontrola? Cože? Tobě něco je?"
"Remusi, prosím neřeš to. Jsem v pořádku." Pokusila se odejít, ale vlastně utekla.
Dorazila domů, zničeně si sedla na pohovku, položila ruce na rostoucí bříško a začala plakat.
Slzy ji samovolně tekly po tváři, nezastavovala je, ani je neosušila. Jen seděla a přemýšlela nad tím, jaký život dá svému dítěti.
Jak byla zahloubaná do svých myšlenek, nevšimla si, že se Remus přemístil k ní do bytu a stál za ní.
"Ach jo, co mám sakra teď dělat. Zrodil ses, aniž bys vědět, co tě čeká. Narodíš se, aniž budeš znát, za jakých okolností si přišel na svět. Ale i přesto slibuju ti, že budeš to nejšťastnější dítě na světě." Promlouvala Dora něžně ke svému dítěti a málem s ní seklo, když se za ním někdo ozval.
"Doro? To snad nemyslíš vážně, že seš těhotná. Sakra proč jsi mi to neřekla? Ne, neobtěžuj se mi odpovídat. Kdy si mi to chtěla říct, co? Jak tě znám tak nikdy, co?"
"Remusi, přestaň, prosím."
"Proč bych měl? Chtěla si mě ošidit o mé dítě? To ti Doro, nikdy neodpustím. Sbohem." Ukončil tuto debatu a odešel.
"Né," zakřičela Dora a rozběhla se ke dveřím. Pozdě. Remus už byl pryč a ona neměla ponětí, kam zmizel.
Na nic nečekala a přemístila se k němu do bytu. Všimla si, že jeho věci zmizely a ona věděla, že udělala chybu, když mu nic neřekla. Ale pak si uvědomila, že to je on, kdo s ní nechtěl mluvit potom, co byla u Munga.
"Můžeme za to oba." Přiznala si.
Odešla z Remova bytu a šla se projít. Když se vrátila domů, spadla jí brada úžasem. Celý její byt se utápěl ve světle mnoha svící. Dora za sebou zavřela a rozhlížela se kolem sebe. Všude byly rozmístěny svícny a mezi nimi plátky červené růže. Uprostřed toho všeho byl postaven malý kulatý stolek.
Bylo prostřeno pro dva. Dora nechápala, co to znamená, ale když uviděla Rema vcházet do pokoje, usmála se a doufala, že bude všechno v pořádku. Věděla, že mu ublížila, ale pořád měla naději.
"Ahoj," zašeptala a dál pokračovala, "Reme, chci se ti omluvit, já jsem ti nechtěla zatajit tvé dítě, ale nevěděla jsem, co si o tom budeš myslet. Tu noc jsem tě svedla. Vím, že jsi to nechtěl a tak po tobě nic nechci. Dokážu se o to malé postarat sama. Nebudu ti upírat možnost vidět ho, nebo ji. Ale vážně po tobě nic nechci."
Remus nic neříkal, jen se k Doře pomalu přibližoval a nechal ji mluvit. Když skončila, byl od ní pár centimetrů.
"Doro." Zašeptal.
Jmenovaná zvedla hlavu, málem narazila do Remova nosu. Začervenala se a chtěla ustoupit, ale jeho ruce jí to nedovolily. Objali se navzájem a jejich rty se vpily do sebe, jako tenkrát jejich první noc, která jim oběma změnila život.
"Nechci žít bez tebe, lásko."
"Remy, jak si mi to řekl?"
"Tak, jak to cítím. Doro, miluju tě a chci žít se s tebou a s naším dítětem."
"Taky tě miluju, Reme." Usmála se, objala ho kolem pasu a poddala se dalšímu polibku.
"Dory? Vezmeš si mě?"
"Remusi? To myslíš vážně? Dokážeš mi odpustit?"
"Ano, jasně že jo. Chci s tebou žít, miluju tě. Tak co? Jak mi odpovíš?"
"No…ano. Reme samozřejmě, že ano. Miluju tě. Zbožňuju tě… Znám tě chvíli, ale učaroval jsi mi. A potom, co jsme spolu strávili noc, jsem si uvědomila, že toužím být s tebou. Miluju tě."
Potom, co si oba vyznali lásku a začali plánovat život, jim nic nestálo v cestě. A když se jim narodil syn Teddy a následně dcerka Kate, jejich štěstí se naplnilo celé.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NeFeReT NeFeReT | Web | 2. srpna 2013 v 9:38 | Reagovat

Krásna poviedka, síce Remus a pitie nejak som si to nevedela predstaviť, ale nápad dobrý len na začiatku si mala malé chybičky z nepozornosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama