Jak se z kamaráda stala životní láska

26. září 2012 v 12:31 | Moony |  Povídky na přání
Ahoj lidi, tady přidávám povídku na přání, o kterou si napsala Luna... Doufám, že se jí bude líbit :))
Vydáno: říjen 2011

Jak se z kamaráda stala životní láska

Od závěrečné bitvy už uběhly dva roky a svět se začal vzpamatovávat. Bradavice se opravily a znova se v nich učí. Studenti nemusí mít strach z ošklivého Voldemorta, který byl už pod kytičkama. Pod vedením ředitelky Minervy McGonnagalové tato škola zase získala ztracenou slávu a lavice ve třídách se zaplnily studenty z kouzelnických i mudlovských rodin.
Sice tomu už bylo dávno, co Harry Potter a jeho přátele, Ron Weasley a Hermiona Grangerová, bojovali proti Pánovi zla a jeho Smrtijedům, ale sláva jim zůstala pořád stejná. Všichni jim byli vděčni, že záchránili svět před takovým zloduchem. Tito tři přátelé ale už nebyli spolu, po bitvě se rozutekli do světa, aby poznali nové lidi, nové kraje a nové kouzla.
Harry Potter si opravil dům po svých rodičích a společně s malým Teddym Lupinem, který byl jeho kmotřencem a nyní po smrti Andromedy Tonksnové byl pro Teddyho i opatrovníkem, tam žili. Chlapec, který přežil, byl dospělý a právě dokončoval Bystrozorskou akademii, ve které exceloval.
Ron Weasley se vydal na cesty po Evropě, navštívil svého bratra Charlieho v Rumunsku, svou sestru Ginny, která odjela se svým manželem do Portugalska, a pak se po dlouhých cestách usadil v Doupěti, kde pomáhal svým rodičům a stal se společníkem v obchodě Bratrů Weasleyových.
Hermiona Grangerová vystudovala Kouzelnické právo a stala se z ní velká právnička. Ochraňovala skřítky a svůj projekt SPOŽÚS rozšířila i do mezinárodních vod.
Zrovna bylo krásné letní ráno a Hermiona se probouzela ve své posteli v bytě, který si koupila, když začala získávat jmění. Byl to třípokojový byt, který byl vymalován do světlých barev. Kuchyň s obývákem byly propojeny a přesně uprostřed této místnosti byl velký krb, před kterým Hermiona ráda sedávala s hrnkem kakaa a knihou. Druhou místností byla ložnice s koupelnou. Stěny byly laděny do Nebelvírských barev, postel byla velká a pohodlná. Třetí pokoj byl prozatím prázdný, ale majitelka bytečku s ním měla velké plány. Vymyslela si, že z toho velkého světlého pokoje udělá dětský pokoj, ale to by musela mít dítě a to jí pořád nevycházelo, protože každý kluk, se kterým chodila, měl nějakou chybu.
Hermiona se protahovala v peřinách, promnula si své hnědé oči a pomalu vytahovala své nohy z vyhřáté postele. Když se konečně odhodlala a vstala, vydala se do koupelny a osprchovala se. Poté si umyla zuby a učesala své neposedné kudrnaté hnědé vlasy.
Z koupelny se vydala do kuchyně, kde si připravila snídani. Při ní ji vyrušila velká sova pálená, která ji netrpělivě klepala na okno. Hermiona ji pustila dovnitř, sova elegantně vletěla dovnitř a usadila se na kuchyňském stole. Nastavila nožku a Hermiona od ní převzala dopis.
Otevřela ho, a když uviděla charakteristické písmo od její bývalé učitelky Minervy, usmála se.
Drahá Hermiono,
při příležitosti oslav závěrečné bitvy, pořádáme sraz Fénixova řádu, který se bude konat příští sobotu v Prasinkách, u Tří košťat. Oslava začíná ve 3 hodiny odpoledne.
Dej mi prosím obratem vědět, jestli bys mohla přijít a zavzpomínat na staré časy.
S přáním pěkného dne,
Minerva McGonnagalová
Hermiona vyvalila oči, když dočetla na konec, ale pak ji došlo, že své přátelé opravdu neviděla dva roky. Divila se tomu, ale bohužel byla to pravda. Vždycky trávili čas spolu a najednou se neviděli tak dlouho. Překvapovalo jí to, ale uvědomila si, že kdyby byla více času s nimi tak by se pořád utápěla ve vzpomínkách na oběti války.
Nemusela se ani rozhodovat. Na malý kousek papíru napsala jednoduchou větu "Určitě se přijedu podívat. Hermiona" a poslala to po sově zpátky.
Po snídani se vydala do práce, kde ji čekala hora papírů, které musela vyplnit, podepsat a poslat.
Toho dne se už nic tak nestalo, v práci Hermiona vyřešila pár případů pořád nesvobodných skřítků, pokecala se svou kamarádkou a řekla ji, že příští sobotu si bere volno.
Celý ten čas utekl jako voda a než se Hermiona nadála, stála před zrcadlem a vybírala si šaty, které by se hodily na sraz se starými známými. Nakonec se rozhodla pro vínové koktejlky. Byly na ramínkách se zavazováním za krkem, kolem pasu byla mašle a sukně se rozšiřovala po kolena v jemných vlnkách. Své hnědé kudrnaté vlasy si nechala rozpuštěné, jemně se nalíčila a obula si vínové žabky.
Když se konečně nachystala, přemístila se doprostřed jediné kouzelnické vesničky v Anglii. Všude kolem ní byly malé chatičky, které měly otevřené okýnka. Lidé se snažili přivolat aspoň tu trošku větříčku, která se proháněla přes Prasinky.
Hermiona se rozhlédla kolem a usmála se. Viděla různé lidi, malé i velké, dospělé s dětmi, s domácími mazlíčky, spěchající do práce i pomalu se loudající.
Ona sama se vydala k hospůdce, kde měl být jejich sraz. Před hospodou u Tří košťat postávala skupinka lidí, kterou Hermiona dobře poznávala.
Rozběhla se k nim a všichni se objímali a zdravili se. Většina se neviděla celou tu dobu od poslední bitvy a tak zjišťovali poslední novinky, které se udály za tu dobu.
Hermiona hledala své nejlepší přátelé. A málem je nepoznala. Poté, co spolu přestali trávit veškerý čas a ztratili o sobě přehled, kdo kde je a co dělá, měli co dělat, aby to všechno napravili.
"Ahoj Hermy," zvolal snad ještě zrzavější Ron a spěchal ji obejmout. "Jak se máš? A co děláš? Neviděla si Harryho?"
"Ahoj Rone, mám se skvěle, dělám na Ministerstvu kouzel se SPOŽÚSem. A Harryho jsem neviděla. A co ty?"
"Já? Od té doby, co jsem přijel z Portugalska, mimochodem mám tě pozdravovat od Ginny, bydlím u našich a pomáhám bráchovi v obchodě."
"Ty si byl v Portugalsku? O tom jsem nevěděla. A jak se má Ginny? Vždycky jsem si myslela, že se s Harrym vezmou." Usmála se Hermiona.
"No vidíš, taky jsem měl ten názor a vidíš, jak to dopadlo. S Jackem je šťastná a zrovna čekají druhého potomka. Má už dceru Lízu."
"Tak to je tedy novinka. Ani nevím, proč jsem jí nenapsala. Musím to hned napravit. Teda až budu doma."
"Určitě ji to potěší. Stěžovala si, že o tobě nemá žádné zprávy, ale je zaneprázdněna starostmi o Lízu, o dům a o Jacka."
Hermiona se začala smát, byla ráda, že se Ginny daří dobře a rozhodla se, že ji někdy navštíví. Z myšlenek na Ginny ji vyrušil hluboký hlas.
"Nazdarek přátelé."
"Harry," zvesela řekla Hermiona a objala ho lví silou.
"Ahoj Herm. Čau Rone, starý barde."
"Zdar Harry. Konečně si dorazil. Už jsem si myslel, že tě něco zdrželo a nedorazíš."
"Ale no ták, jak bych si mohl nechat ujít tuhle sešlost. Vždyť ani vás dva jsem ty dva roky neviděl. A to už je co říct."
Harry s Ronem se zabrali do řeči a Hermiona začala pokukovat po Harrym. Musela uznat, že mu to pořád sluší, dospěl, vlasy pořád tak divoké jako kdysi, a to drobné strniště mu slušelo a dělalo ho ještě tajemnějším.
Uvědomila si, že se z kamarádství k němu stalo něco jiného a ona ani nevěděla, kdy tahle změna nastala.
Pořád zkoumala jeho profil a snila s otevřenýma očima. Myslela si, že jí nikdo nevidí, ale to byl omyl. Harry s Ronem si ji všimli a okamžitě si ji začali dobírat.
"Herm, jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě Harry.
"Jasně, že jsem. Proč se ptáš?"
"Vypadáš jako by si byla na nějaké jiné planetě."
"Jen jsem se zamyslela. Pojďte konečně někam na panáka."
Ron se začal hlasitě smát a popadl své kamarády za ramena a vydali se k baru. U něj strávili hodiny a hodiny.
Hermioně se začaly motat nohy a jazyk. Ron už spal na baru a Harry přemýšlel jak dostat své přátelé domů. Popadl je oba za ramena a přemístil se. Nejprve do Doupěte, kde předal opilého Rona Molly Weasleyové a pak se přemístil k Hermioně do bytu.
Když z ní konečně dostal adresu a objevili se před dveřmi, prohledal jí kabelku a hledal klíče. Pak otevřel a donutil Hermionu sednout si. Když se konečně svalila do křesla, Harry se vydal do kuchyně a mávl hůlkou. Voda ve vařiči začal bublat a on mezitím připravil silnou kávu a vpravil ji do Hermiony.
Protestovala, kopala rukama nohama, Harry nechápal, co se to s ní děje. Sedl si k ní a chtěl se zeptat, co se to s ní děje. Ale nestihl říct ani hlásku. Přitulila se k němu do náruče a začala plakat.
"Hermy," začal po chvilce, "copak se s tebou děje co?"
"Harry, já - škyt - je mi smutno."
"Ale no tak, vždyť máš nás."
"Vás? Harry viděli jsme se po dvou letech. Nepsali jsme si, nesetkali jsme se a já… chyběli jste mi."
"Vždyť ty nám taky. Mě určitě, za Rona mluvit nemůžu. A určitě máš nějakého sličného přítele, který tě miluje."
"Nemám, nikdo mě nechce. Zemřu jako stará panna."
"Ale no tak Hermiono, dost už těch slz."
"Harry, musím ti něco říct."
"Copak?"
Hermiona neodpověděla, jen se naklonila a lehce se otřela Harrymu o rty a odtáhla se. Podívala se mu do zelených očí a uviděla zmatek. Uvědomila si, že udělala chybu. Pokusila se postavit a odejít někam do tmavého koutku, kde by se studem litovala.
Ale Harryho ruka jí její plán zničila. Stáhl ji k sobě na klín a políbil ji. Hermiona ztuhla, ale jen na okamžik, pak se ponořila do víru vášně a oddala se touze.
Strávili spolu nádhernou noc, probudili se spolu v jedné posteli, v objetí si povídali o tom, co spolu prožili a oba pochopili, že bez sebe nemohou žít. Oběma se to zdálo trochu klišé, ale měli se rádi. Tou nocí zažehli lásku. Od té doby spolu randili, trávili spolu veškerý čas a nakonec se i vzali a začali budovat svůj společný život…
 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paddy Paddy | Web | 17. června 2013 v 12:53 | Reagovat

páni zjišťuju že ta soutěž je fakt skvělá.... objevuju něco, co jsem nějak nečetla XD... paráda, většina lidi tak nějak předpokládá že zůstanou přáteli napořád, ale jak vidím, někdo si uvědomuje jejich rozdílné cesty,.,

2 Kristen Kristen | 18. června 2013 v 19:36 | Reagovat

Pekná jednorázovka :) A hej súťaž je dobrá na prečítanie poviedok ktoré som nečítala :)

3 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 25. června 2013 v 20:35 | Reagovat

I když nemám pár Hermiona/Harry ráda, tuhle povídku jsem si přečetla ráda. Povedená, musím říct :-)

4 NeFeReT NeFeReT | Web | 25. července 2013 v 15:15 | Reagovat

Hermiona a Harry to mi síce do kopy nesedí, ale aj tak (na moje prekvapenie) sa mi to čítalo veľmi dobre, a nad vetou ,,Jen jsem se zamyslela. Pojďte konečně někam na panáka." som sa musela pousmiať.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama