OZBAB II. - Co se může schovávat pod červeným ubrusem? A hele, Pobertové!

26. září 2012 v 14:24 | Moony |  Jednorázovky
Ahoj lidi, účasntním se už druhý rok v soutěží OZBAB u Paddy :)) tady je první soutěžní kolo + hodnocení :)) chci po vás kritiku jo? :))
HODNOCENÍ:
Moony - 7/10
Celkem povedené, ale od tebe bych čekala víc. Navíc začátek je zdlouhavý, příběh utahaný.
Teď už onen příběh :)) je to povídka na obrázek :))
Vydáno: srpen 2011
Co se může schovávat pod červeným ubrusem? A hele, Pobertové…
Byl studený zimní den, obloha byla zamračená a padal z ní studený sníh, který obaloval všechny stromy v Zapovězeném lese. Větve se ohýbaly pod náporem těžkého bílého zázraku, zvířata se schovávala před zimou ve křoví a nešlo slyšet nic, jen skučení ledového větru. V tomto neklidném počasí, Bradavický hrad vyzařoval pohodovou atmosféru, teplo a klid domova. Skrz okna svítilo tisíce svící, které ukazovaly lidem cestu a podporovaly domáckou atmosféru. Hrad byl obrovský, celý byl z kamene, jen střechy byly pokryté dřevěnými doškami, ochráněné mnoha kouzly. Celý tento komplex velkých oken a vysokých věží představoval místo, kde byla umístěna Škola čar a kouzel. Hlavní 4 věže, umístěné na každé světové straně hradu, představovaly koleje. Na severní části byl Zmijozel, na té jižní zas Nebelvír. Na východní, blízko slunce, sídlili Mrzimorští a na západní Havraspárští. V těchto kolejích studovali lidé, ze všech koutů Anglie, kteří měli kouzelnické nadání. Někteří měli kouzelnické a někteří mudlovské předky. Tihle byli z čistokrevné rodiny, tamti ze smíšené. Na hradě studovalo i pár čistě mudlovských žáků, ale ve chvíli, kdy byli v tomto úžasném hradě, nic nějaká rodina neznamenala. Všichni chtěli dokázat, že něco umí, že se dokážou cokoli naučit a hlavně chtěli studovat sami za sebe a nechtěli hledět na to jaký je otec nebo matka.
Mezi ně patřily i tři dívky, které spolu kamarádily už od chvíle, kdy nastoupily do Bradavického expresu k první jízdě do školy. První, dlouhovlasá rusovláska se zelenýma očima, Lily Evansová byla oblečena do školní uniformy a na krku se jí červeno-zlatá Nebelvírská kravata. Druhá, hnědovláska s tmavýma očima, Hanny Trebinová ve školní uniformě se zeleno-stříbrnou Zmijozelskou kravatou. A třetí, na krátko ostříhaná modrooká blondýnka, Alison Douseová taktéž v uniformě, ale se žluto-černou Mrzimorskou kravatou.
Tyto tři děvčata studovala svůj čtvrtý ročník. Uměly už mnoho kouzel, znaly pár tajných úkrytů, kde se mohly schovat před protivným školníkem a jeho kočkou. Věděly, jak vypadá kouzelnická vesnička Prasinky a také párkrát navštívily Zapovězený les. Měly spousty kamarádů, kteří se s nimi uměli zasmát, poplakat si a také něco pořádného provést. I přesto, že byly každá z jiné koleje, pravidelně se scházely. Jednou to bylo ve Velké síni, podruhé u jezera, potřetí třeba v Komnatě nejvyšší potřeby. Ale jejich nejoblíbenější místo na probrání nejdůležitějších témat, byla knihovna.
Rozlehlá místnost s vysokými regály s knihami, která byla rozdělena do 4 části. V každé části byly různé knihy pro náročné čtenáře, ale i pro začátečníky.
A v tento studený den byly tři kamarádky domluvené, že se sejdou v knihovně. Lily byla dochvilná, a proto už seděla u jednoho z mnoha stolků. Věděla, že na své kamarádky bude čekat dlouho a tak se rozhodla, že si vybere nějakou knížku a přečte si ji.
Vstala od stolku a vydala se k regálu s romány. Dlouho si prohlížela výtisky, vstřebávala vůni starých listů a vybírala knihu. Najednou ji viděla. Knihu, kterou si chtěla přečíst už dlouho, ale nikde ji nenašla.
Lily si sedla zpátky ke kulatému stolku s červeným ubrusem a začala ji číst. Na chvíli se zamyslela a zaposlouchala se do zvuků, které přicházely zblízka, ale když se rozhlédla kolem, nikdo nikde nebyl. Ani Pobertové, kteří byli o pár stolků dál a studovali. Divila se, ale pak když se ještě více zaposlouchala, uvědomila si, že ty hlasy zná a že přicházejí zpod stolu. Napadlo ji, že jsou její spolužáci Remus, Sirius a James pod stolem, ale pak si řekla, že blázní a začetla se dál do knihy.
Když holky dorazily, všimly si, že má Lily na tváři tajemný úsměv, jako by něco věděla a báječně se tím bavila, ale i přesto neslyšela kolem sebe nic. I proto se hrozně lekla, když ji někdo začal lechtat. Lily málem vyskočila dva metry do vzduchu, a když se otočila a uviděla vysmátou Hanny a Alison, začala se smát s nimi.
"Ahoj holky, konečně jste dorazily?"
"Jasně, přece tě tu nenecháme samou samotinkou."
"Ha, ha to je teda k smíchu. Nic proti holky, ale když vy jste v knihovně, vždycky přitáhne madame Pinceová." Usmála se Lily.
"No tak to je pravda, ale tak my potřebujeme něco schovat, že Hanny?" Tajemně se usmála Alison.
"To je pravda. Je důležité, aby to nikdo nenašel. Hlavně dvě určité osoby."
"Jo, to teda jo."
"Hele holky a ukážete mi ty vaše tajemné věci?"
"Jasně."
Alison se otočila a z brašny vytáhla podivného tvora, který hodně vzdáleně připomínal plyšového medvídka. Lily se divila proč Al potřebuje medvídka, ale raději se neptala. Když Hanny vytáhla tu svojí strašně tajnou věc, Lily se málem zhroutila smíchy. Její kamarádka vytáhla velkou červenou krabici ve tvaru srdce, na které bylo černým ozdobným písmem napsáno "I love James".
"Tak už vím, kteří budou ti tajemní chlapci, co to nesmí vidět. Ale holky je mi líto, ale věřím, že už o tom ví." Prohlásila tiše a postavila se. Přišla k Alison a pošeptala ji, kdo se ukrývá pod kulatým stolem.
"Lily, to je blbost. Jak by se tam dostali a ty na ně nepřišla? To je postavené na hlavu ne?" Šeptala taky.
"Hele Alison, po těch čtyřech letech už je poznám. Je mi jasné, že tam jsou a už mám vymyšlenou sladkou pomstu."
"Vy dvě, já stojím vedle vás, jestli vám to nevadí jo?" Protestovala Hanny.
Lily se k ní otočila a vysvětlila ji situaci. Hanny se začala smát, ale souhlasila.
Lily si najednou sedla na stůl, dala nohu přes nohu a začala se svým proslovem.
"Hele Alison, slyšela jsem o tobě drb."
"Co? Jaký proboha?"
"No prý jsi byla zalezlá s naším milým spolužákem Siriuskem v tmavé učebně a nikdo neví, co jste tam dělali, ale prý jsi vylezla celá červená a udychaná."
"Lily, tak víš jak, Sirius je neunavitelný člověk, fakt že jo. Proto jsem mu obstarala tohohle krásného medvídka, aby na mě měl vzpomínku. Že je krásný holky?"
"Si piš, že je. Ale nevím, jestli se mu bude líbit. Je to vybíravý člověk." Odpověděla Lily a pousmála se, když uslyšela tiché nadávky zpod stolu. Mrkla na holky a poukázala ukazováčkem na stůl.
"Ty, Hanny, neměla by si dát tu bonboniéru Lily. Když je na ni Miluju Jaaaamese tak by to měla předat ona ne?" Provokovala Al.
"Alison máš pravdu. Lily, tady máš, dej to Jamesovi. Když o něm pořád tak sladce mluvíš." Navrhla a málem nestihla uhnout, když se na ní Lily vrhla.
"Alison Douseová, zaklapni tu svou nevymáchanou pusu a nech toho!" Naoko se urazila Lily a zatvářila se jako by se na něco pekelně soustředila. Holky se už chtěly zeptat, ale najednou se zpod stolu ozvalo.
"Au, Náměsičníku to bolí! Ty seš debil!"
"Co já, ty se tady usmíváš jako měsíček na hnoji."
"Hele pánové, nechtěli byste toho už nechat a konečně vylézt zpod toho stolu?" Zeptala se mírně Lily a poodhrnula červený ubrus.
Klukům nic jiného nezbývalo a pomalu začali vylézat. To se neobešlo bez pár bouchnutí do stolu, ale nakonec vše dobře dopadlo a tři hříšníci se dostali na denní světlo.
James hned přistoupil k Lily, jako by jí chtěl něco říct, ale Remus ho od ní odtáhl. Věděl, co má za lubem a nechtěl, aby se jeho kamarád ztrapnil ještě víc než do teď.
"Tak pánové, jak nám vysvětlíte to, že jste poslouchali cizí rozhovor a navíc pod stolem? Jste normální?"
"Lily," ujal se slova Remus, protože James se Siriusem pořád koukali na holky, jak na blázny. "Víš, byli jsme zrovna v ložnici, když jsme si vzpomněli, že nemáme úkol do Dějin a tak nás napadlo, že zajdeme do knihovny a tady to nějak sepíšeme a dáme společnými silami do kupy. Možná tomu nevěříš, ale je to tak. Když jsme pilně studovali a ty sis vybírala knížku, Jamese napadlo…"
"Hele, proč zrovna mě, to byl Siriusův nápad."
"Kámo, zastav se, můj nápad to nebyl. Mě by spíše zajímalo, jak jsem se dostal tady s Alison do tmavé učebny."
"Ale no ták, Siriusi, přece by si nevěřil takovým drbům." Zarděla se Alison.
"No tak snad někdy příště no." Usmál se na ni a mrkl na ní.
"Já stejně nechápu, jak vás tohle napadlo. Co kdyby holky nepřišly a já tady četla až do večerky?" Zeptala se Lily.
"No, to jsme měli plán, že… no…"
"Ano?"
"Já ani nevím, asi jsme věděli, že Hanny s Alison příjdou, viď Tichošlape."
"Jo, máme vnitřní oko." Pochlubil se Sirius.
Holky se začaly smát jako šílené a to přilákalo knihovnici, madame Pinceovou. S naštvaným výrazem je vyhodila z knihovny a naší šestici nic nezbývalo než se vydat jinam. Se smíchem se vydali do Velké síně a tam se posadili k Nebelvírskému stolu. Hanny a Alison byly sice z jiné koleje, ale nikomu to nevadilo a tak si mohli dál povídat a rozebírat problémy světa.
V síni vydrželi až do večeře a když se po ní rozcházeli do svých pokojů, byli spokojeni, usměvaví a věděli, že jejich přátelství zůstane navždy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NeFeReT NeFeReT | Web | 5. srpna 2013 v 12:58 | Reagovat

pekná poviedka ale malo to trošku rýchli spád, najskôr dlhý opis a potom málo diania. Ale aj tak super nápad

2 Alysha Alysha | Web | 27. srpna 2013 v 18:24 | Reagovat

Super nápad! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama