22. ROPUCHA V AKCI

17. prosince 2012 v 16:00 | Tessa |  "Boj o lásku" - Tessa
22. ROPUCHA V AKCI

" Remusi, prosím, už mě takhle netrap."
" Ale já tě trápit nechci."
" Tak proč nám nedáš šanci?"
" Protože o tebe mám strach."

" Ale já se o sebe dokážu postarat Nemusíš se o mě bát."
" To já vím Doro a taky tě proto tolik miluju" přiblížil se k ní, jednou rukou ji objal kolem pasu a přitáhl blíž k sobě, druhou rukou ji vjel do růžových vlasů a už, už se jejich rty dotkly, když….. " Co to tady klepe?" zeptal se trochu zaraženě Remus.
" Cože? Klepe, nic tady neklepe… Co by tady klepalo?"
Sen se rozplynul a Dora jenom neochotně otevřela oči. " Co to je?" rozhlédla se po tmavé, tiché místnosti. V tom uslyšela ten zvuk znova,
" Kterej šílenec mi teď v noci posílá sovu?" Neochotně se vyhrabala z postele a pustila sovu dovnitř. Ta okamžitě, jakmile si od ní Tonks vyzvedla psaní oknem zase odletěla.
Vážená slečno Tonks,
Donesly se mi pravé důvody toho, proč jste nic nenašla na toho odporného křížence. A mohu vás ujistit, že to jen tak nenechám. Nikdo mě nebude tahat za nos. Nevím co je víc neodpustitelné. Zda to, že jste mi lhala, nebo to, že se taháte s tou zrůdou. A napadáte slušné kouzelníky, jenom aby jste chránila jeho a toho odporného vraha Blacka. Očekávám Vás v co nejkratším termínu tady v Bradavicích. Vaše vysvětlení chci slyšet osobně.
Dolores Umbridge
Ředitelka škola čar a kouzel v Bradavicích
"A do háje. Je to tady." Ulevila si Dora, když dočetla dopis. Věděla, že už neusne, proto zapálila oheň v krbu a posadila se do křesla. Jenom se koukala do plamenů a myšlenky přišly samy. Už nemohla dále. Nic se jí nedařilo. Musela si to konečně přiznat. Měla strach. Hrozný strach, čeho všeho je ropucha schopná. A ke všemu prohrála Remuse. Nikdy ho nebude mít. A teď po něm jde ještě Pedja. On určitě něco vymyslí, i když to nebude pravda. Ji vyhodí z práce a on? Kdo ví co s ním bude. Po tvářích se jí začaly kutálet slzy. Ani se nesnažila zastavit je. Jenom v tichosti seděla a plakala.
Ráno se probudila hrozně rozlámaná. Usnula v křesle, ani nevěděla kdy přesně. Oblékla se, v rámci možností se upravila, na červené oči byla všechna kouzla krátká, a sešla dolů na snídani.
" Holčičko, co se Ti stalo?" strachovala se paní Tonksová.
" Ale nic mami, jenom jsem měla špatné spaní."
" No tak to povídej havranům. Vidím, že se s tebou něco děje."
" Mami, prosím, já o tom teď nechci a ani nemůžu mluvit."
" No dobře, když Ti nejsem dost dobrá, abys mi to řekla, vždyť jsem jenom tvoje matka, nemusím nic vědět, že?" začala Andromeda Tonks svůj monolog.
" Maminko, ale tak to vůbec není a ty to víš, jenom prostě teď není zrovna dobrý čas, víš? Ale určitě ti to povím, slibuju."
" No dobře."
" Ahoj holky moje, jak jste se vyspaly?" ozval se od dveří Dořin otec.
" Ahoj tati." Pozdravila Dora a sklonila hlavu, aby otec neviděl její zarudlé a opuchlé oči od pláče.
" Ale ano já dobře, ale tady naše holčička měla asi špatnou noc"
" Mami, prosím. Mohla bys toho nechat?"
" Proč? Doro co se Ti stalo?Ublížil ti někdo?" vyděsil se pan Tonks, jakmile pohlédl Doře do tváře.
" Tati nic mi není, jasný? Jenom toho mám moc v práci."
" Ale holčičko to přece…."
" Hele moc ráda bych si tady s vámi povídala, ale už musím, ahoj a nečekejte na mě, vrátíms e dost pozdě, možná až zítra." Ukončila Tonks nepříjemný rozhovor s rodiči a vydala se do práce.
V práci vše proběhlo naštěstí v klidu. S Pedjou se nepotkala, takže nedošlo k žádnému karambolu. V rychlosti poprosila Pastorka a Moodyho, jestli by odpoledne nedorazili k Siriusovi a potom už si hleděla své práce.
" Tonks, co se stalo? Vypadáš jako by jsi přešla mrazem?" Pastorek si dělal o Doru starosti. Opravdu byla bledá a šlo na ní vidět, že je jí mizerně. Tonks se ani neobtěžovala zvednout oči od svého šálku kávy a jenom podala Pastorkovi spolu s Moodym dopis.
" A do háje. Takže je to tady."
" No asi jo, no." Konečně promluvila. Snažila se sice, aby z jejího hlasu nešlo poznat jak se cítí, ale moc jí to nešlo.
" Co budeš dělat?" Jo Moody uměl být vždycky taktní.
" Co já vím? Asi pojedu do Bradavic a budu se snažit tu ropuchu nepřizabít hned na místě."
" Doro, vtipkování není na místě."
" Ale já nevtipkuju Kingsley."
" Uznávám, že by si to ta baba zasloužila, ale ty si musíš vymyslet nějaký hodnověrný příběh."
" Aha,a co třeba, že Sirius je nevinný, a… a co se týče Rema? Je mnohem méně nebezpečný než ta baba?" Dora se ironicky usmála - a hlavou ji proběhla myšlenka " Jak pro koho - pro ni byl tenhle vlkodlak hodně nebezpečný. Ničil ji, a ona tomu neuměla zabránit.Trhal ji srdce na milion kousíčků.
" No tak to ji zkus říct a zaručuju Ti, že na ministerstvu končíš."
" Moody díky, ty fakt dokážeš člověka povzbudit. A co jí mám asi tak říct?"
" Cokoli jí řeknu,tak mi to pořádně zavaří. Pokud Ti totiž unikl význam toho dopisu - Pedja jí vyžvanil co se stalo v Azkabanu, takže já teď musím s pravdou ven."
" A jaká je ta pravda?"
" Jak to mám sakra vědět, pošuku?" to už Tonks zase křičela na celý dům. Za posledních pár měsíců křičela častěji než za celý svůj život.
" Hej, klid Tonks, něco jí říct musíš."
" Já vím Moody, jenomže nevím co."
" A kdy tam půjdeš?"
" Asi co nejdřív, ať je to za mnou. Přece mi nemůže udělat nic jinýho, než že mě seřve," Dora trochu znejistěla " doufám."
" No doufejme.Ale tak nic protizákonného jsi neudělala, takže jediné co bude, že budeš mít na ministerstvu peklo."
" Tak to přežiju. Nikdy jsem si tam s těma lidma moc nesedla."
" Tak jo, zlom vaz."
" Díky Moody. Až dorazím tak dám vědět."
" Jo a tonks…" začal Moody, ale evidentně nevěděl jak dál.
" Ano Moody, máš nějaký tip na odpověď paní ředitelce?" neopustila si Tonks ironickou poznámku.
" No jenom zlom vaz a prosím, nezaklej ji, jo???"
" Hmmm budu se snažit. Mějte se."


Tonks se přemístila do Prasinec a do hradu vůbec nespěchala. Šla tím nejpomalejším krokem, kterého byla schopna. Když se podívala na hrad něco ji zarazilo. Jako by se změnil. Už nebyl tak přátelský, už ji nenaplňoval tím pocitem štěstí když na něj pohlédla. Tohle jeho kouzlo odešlo spolu s Brumbálem. I to ta baba zničila. Jak jen ji Tonks nesnášela. A to ještě nevěděla co ji čeká.
Konečně došla ke chrliči. Potichu pronesla heslo a vyšla do "ředitelny".
" Á slečna Tonks. No tak se posaďte." Uvítala ji ropucha.
" Dobrý den, děkuji"
" Dáte si čaj?"
" Ne nemám chuť, ale jste milá."
" Ne to nejsem a ten čaj si dáte - jinak by jste mě urazila."
" Ale já čaj nepiji" vzdorovala Tonks. Hlavou jí honily miliony myšlenek - "určitě je tam jed - neblbni, proč by tě chtěla otrávit? - co já vím?- v tom bude něco jinýho - ale co?- už to mám - co máš? - no to co v tom je - co v čem je? - jej jsi ty určitě jedno moje já? - jo a ty jsi to druhý - tak na co jsi přišlo? - v tom čaji je veritasérum - kde by ho vzala? - co já vím? Počkej, že by ve škole? Ty jsi vážně jelito - no dovol? Nezapomeň, že jsem ty - jo a já jsem ty - tak dost."
" To mě velmi mrzí,ale nic jiného tady nemám, takže pijte." Umbridge vypadala velice nebezpečně. Takže Tonks nezbylo nic jiného, než předstírat, že ten čaj pije.
" Chutná?"
" No abych řekla pravdu tak moc ne."
" Cože???"
" Neberte to nijak osobně slečno Umbridge, ale já vám říkala, že čaj nepiji." Brala hned zpět Tonks to co prve řekla. " Sakra proč zrovna já mám jazyk rychlejší než mozek?" povzdechla si Dora v duchu.
Umbridge naštěstí vstala a přestala Doru pozorovat při vychutnávání nechutně páchnoucí tekutině a začala něco hledat v zásuvce na druhé straně místnosti.Tonks využila této chvíle a obsah celého šálku vylila do květináče.
" Už máte dopito?" zajímala se ropucha, když si opět sedla za stůl.
" Ano" zalhala jí Dora.
" Dobrá, tak můžeme začít." Úlisně se usmála a Tonks přeběhl mráz po zádech.
" Řekněte mi, proč jste chránila toho odporného, hnusného a nebezpečného křížence?"
" Protože není zas až tak nebezpečný, ohavný jak vy tvrdíte." Sakra, co to? Uklidni se Tonks a začni uvažovat jak z týhle šlamastiky vybruslíš ty a pokud možno neublížíš tím Removi. Ozvalo se Tonks v hlavě.
" Co to? Jak to myslíte?" začala být Umbridge ve svém živlu, evidentně si byla jista, že veritasérum začalo působit.
" Myslím to tak, že jsem nic proti němu nenašla - právě naopak. Zdá se, že pan Lupin je naprosto spořádaný člověk a tudíž nevidím důvod, proč by ho mělo ministerstvo prověřovat a snažit se ho pošpinit."
" No to, to nemyslíte vážně? Vždyť je to špinavý kříženec, který ohrožoval všechny děti tady v Bradavicích, když zde vyučoval. Více co všechno se mohlo stát?" začala ropucha svůj moc dobře naučený monolog.
" No víte, já osobně si myslím, že jim hrozilo mnohem menší nebezpečí, než když jste tady teď vy." Vyjela po ní Tonks. No jo. Její věčný problém. Nevěděla kdy je lepší držet pusu za zuby a radši využít taktické odpovědi.
" No a teď když mne omluvíte, vzdálila bych se."
Umbridge jenom vyjeveně koukala, když se Dora zvedla a chystala se odejít. Ještě když byla na schodech vedoucí dolů ke chrliči zaslechla Tonks vytočený hlas ropuchy: " To jí bude mrzet. To jí spočítám, však já zjistím co za tím je. Na ministerstvu skončila. O to se postarám." Upřímně to bylo ale Doře jedno. Nemohla si pomoct, ale byla na sebe hrdá. Poslala jí někam a dala jí jasně najevo na čí straně je. A následky jí teď zrovna dvakrát netrápily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristen Kristen | Web | 17. prosince 2012 v 16:25 | Reagovat

Dora váli :) Toľko kriku a dobre dala aj ropuche

2 Moony Moony | Web | 17. prosince 2012 v 20:57 | Reagovat

Dora je boreeec :D a ropucha no to je jako největší ropucha na světě.. nemám ji ráda :D už se ale těším jak to pokračuje :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama