26. PŘÍBĚH MĚSÍCE

25. prosince 2012 v 16:00 | Tessa |  "Boj o lásku" - Tessa
26. PŘÍBĚH MĚSÍCE

Když otevřela oči, střetla se s blankytně modrýma očima jejího společníka. Seděl na posteli, pozoroval její klidnou tvář, prsty levé ruky měl propletené s jejími prsty a pravou rukou ji hladil po tváři. Bylo jí příjemně. V okamžiku zapomněla na události minulých hodin i na všemožné otázky, které ji přišly na mysl.V téhle chvíli tady byli jenom oni. Jedna zamilovaná, mladá čarodějka a o pár let starší, hezký čaroděj s pár jizvami na tváři. Komu by vadilo, že se jednou měsíčně mění ve vlkodlaka, že???

Neřekli nic. V téhle chvíli nebylo ani co říkat. Všechno za ně řekly jejich oči. Remus se naklonil a jemně ji políbil na horké rty. O kousek se oddálil, ale jenom na tolik, aby ji viděl do očí. Vymanila svou ruku z pod přikrývky a odstranila mu neposlušný pramen jeho neposlušných vlasů, spadlých do očí, usmála se na něj a opětovala mu stejně něžný, ale už trochu delší polibek.
" Tohle bychom neměli." Probudilo se v Remusi Lupinovi jeho, Dorou tolik nenáviděné, svědomí.
" Ale můžeme. A už mlč." Ukončila jeho proslov Dora a položila mu při tom ukazováček na rty.
Znova se políbili. Tentokrát vášnivěji, polibek prohloubili a vložili do toho hru celého těla. Ruce se jim proplétaly, bloudily po těle toho druhého, jako by si chtěli zapamatovat každý záhyb těla. Dora začala Removi postupně rozepínat košili, hezky knoflíček po knoflíčku a všimla si Removy netrpělivosti. Chtěl ji, tak strašně dlouho ji chtěl a teď když ji konečně mít může to ona takhle protahuje.Sundal konečně rozepnutou košili a stáhl z Dory její noční košilku. Když už byly na zemi i poslední kusy jejich oděvů, zachumlali se do přikrývky a začala úplně jiná hra. Hra vášně, citů, touhy, ta hra po které oba tak dlouho toužili, ale nemohli ji mít. Dora cítila hejno motýlků v podbřišku a byla šťastná, že se Remus konečně odhodlal.
V krbu praskal oheň, za oknem byla černočerná tma a na sklo bubnovaly ve stejných intervalech kapky deště. Místnost se na první pohled mohla zdát prázdná, ale v posteli ležela dvě těla. Jedno mužské a to druhé ženské. Oba klidně oddechovali a muž vypadal, že klidně spí. Mladá žena s ním ovšem ne. Hlavu měla podepřenou rukou a dívala se na svého, klidně spícího, milence a konečky dlouhých prstů mu obkreslovala jizvy na hrudi, připomínající mu den co den prokletí, které jej již od dětství pronásleduje. Když odtrhla či od jeho hrudi a vrátila se k jeho obličeji všimla si jeho pohledu.
" Myslela jsem, že jsi usnul."
" Ne" odpověděl jednoduše a přitáhl si ji k sobě. " Hrozně tě miluju."
Dívka se usmála. " To já tebe taky." a opětovala mu jeho polibek. Položila si hlavu na jeho rameno a objala ho rukama. Cítila se tak v bezpečí, ale na mysl jí přišla dotěrná otázka, které se nemohla zbavit, a tak se na ní radši zeptala.
" Reme, můžu se na něco zeptat?"
" Jistě, můžeš cokoli."
" Ale když nebudeš chtít odpovědět tak to pochopím…" začala, ale umlčel ji. " Dobře, jak se to stalo, že…, že jsi vlkodlak?"
" Tak tohle tě zajímá?" V jeho hlase šlo znát pobavení.
" Jo, nevadí Ti to?"
" Ne. Stalo se to už dávno. Bylo mi tehdy sedm let. Bydleli jsme s rodiči v jedné vesnici u Londýna a za zahradou jsme měli hluboký les, který mě vždycky lákal. Rád jsem si tam hrával. Jednou k nám přišel muž, neviděl jsem ho, ale jeho hlas mi naháněl hrůzu. Hrozně se pohádal s tátou a poslední co jsem slyšel, než práskly dveře byla věta, že táta bude ještě trpce litovat. Potom mi zakázal chodit do lesa. Nedal mi žádné vysvětlení.Prostě mi to zakázal. No a to mě lákalo ještě více, jít tam. Byl jsem ještě dítě." Trochu smutně se uchechtnul a odmlčel se. " No a jednou večer, nechtělo se mi spát, tak jsem vylezl z okna a namířil si to přímo do toho lesa. A potkal jsem tam toho chlapa, co se o pár dní dříve hádal s tátou. Ještě nesvítil měsíc, tak jsem nemohl vědět co je zač. Jen se zasmál tím odporným hlasem že věděl, že dorazím. V té chvíli se na obloze objevil kulatý měsíc a on se proměnil. Snažil jsem se mu utéct, ale nešlo to. Pokousal mě a dost škaredě mě poškrábal. Potom jsem byl dlouho v nemocnici. Táta to neunesl a spáchal sebevraždu…."
" Sebevraždu? Myslela jsem, teda Sírius mi řekl, že ho zabil Šedohřbet…" zašeptala Dora.
" Jo. Hned jakmile se zjistilo, e jsem taky vlkodlak, se rozhodl, že si to s ním vyřídí sám a vydal se do jejich doupěte. Ani se k němu nedostal Jeho poskoci ho roztrhali dřív, než jim vlastně řekl kdo je."
" To je mi líto.Musel tě hodně milovat."
" Vyčítal si to.Myslel, že to byla jeho vina."
" A tvoje máma?"
" Máma umřela pár let po pádu Voldemorta. Nikdy se nesmířila s tátovou smrtí, ale vždycky říkala, že musí žít, protože má syna.No a když už jsem byl dospělý, a nehrozilo žádné vážné nebezpečí,tak šla za ním."
" Miláčku…" něžně mu utřela zbloudilou slzu, která se objevila na jeho tváři a políbila ho. Ve společném objetí poté usnuli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristen Kristen | Web | 25. prosince 2012 v 16:31 | Reagovat

Veta: Sex vyrieši všetko je asi pravdivá :D Teda na čas vyrieši všetko :D
A ten Remusov smutný príbeh moje malé smutné vĺča

2 Moony Moony | Web | 25. prosince 2012 v 16:48 | Reagovat

Tak konečně spolu :D hezký :)) vášeň z nich jenom sršela jak jsem četla :D a ten příběh? Já taju :D dokonalá kapitolka, jen je škoda že je Remík takový tvrdohlavec a nezůstane hned s Dorou :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama