28. KONEC ROKU

29. prosince 2012 v 16:00 | Tessa |  "Boj o lásku" - Tessa
28. KONEC ROKU

" Dobré odpoledne. Jsme tady dnes všichni to je dobře." Rozezněl se místností Brumbálův hlas. " Vstoupili jsme do otevřené války, avšak stále jsme na ni sami. Ministerstvo již sice ví, že je Voldemot zpět, ale bohužel jej stále nepovažuje za hrozbu. Proto s ministerstvem nemůžeme počítat."
" To mi chcete říct, že je zpátky nejobávanější černokněžník všech dob a ministerstvo s tím nic nedělá?" podivil se Kopál.
" Obávám se, že je to přesně tak."
" To není možné. Přesně musí vidět co se tam děje."
" Kopále, oni to sice vidí, ale přehlížejí to. Ministři se vyměnili,ale to je jediná změna. Jsou oba naprosto stejní." Zhodnotila situaci na ministerstvu Tonks.
Toho dne se na poradě moc nedělo. Probíraly se další kroky v boji proti Voldemortovi, ale na nic zásadního nepřišli. Když se schůze rozpustila, zůstalo v doupěti šest lidí.
" Myslím, že bychom si měli promluvit s Dursleyovými."
" A o čem Lupine?" ohradil se Moody.
" O tom jak se chovají k Harrymu. Letos toho zažil už hodně a bylo by fajn, kdyby byl o prázdninách aspoň trochu v klidu."
" To je dobrý nápad." Souhlasila Tonks.
" Ano, také souhlasím, ale nejlepší by bylo kdyby jel hned k nám."
" Molly moc dobře víš, že to nejde."
" A proč by to nešlo? Doupě je teď velmi silně chráněno."
" To ano, ale pamatuj na kouzlo."
" Já vím,ale stejně…"
"Fajn, domluveno Zítra ho počkáme na nádraží a promluvíme si s jeho strýcem.Nezapoměňte se obléknout nenápadně." Přerušil Moody paní Weasleyovou a tím ukončil celý rozhovor.

" Nymfadoro u Merlina, co to máš na sobě? Já řekl nenápadně." Zaúpěl Moody, když se sešli druhého dne v opuštěné uličce u nádraží. Tonks se nebezpečně zajiskřilo v očích a její růžové vlasy nabraly červenou barvu.
" Neříkej mi Nymfadoro, A krom toho, co máš proti riflím a červenému tričku? Viděl jsi někdy jak se oblékají mudlové? Jsem mnohem nenápadnější, než ty s tím svým okem nebo Kingsley ve fialovém plášti."
" Tonks, klid. Myslím, že Moody narážel na nápis na tvém tričku." Snažil se jí uklidnit Remus. Tonks se trochu uklidnila, její vlasy nabraly její oblíbenou barvu a o poznání klidněji pokračovala.
"Co je špatného na sudičkách?"
" Nic, jenom to, že mudlové je asi neznají."
" Chceš mi říct, že nápis sudičky je více nápadný, než třeba tamta lebka?" a ukázala na mladíka, který šel právě kolem uličky,ve které se nacházejí. " Věřte mi, že si toho mudlové ani nevšimnou." Ukončila tento rozhovor a všichni společně se vydali na nástupiště před přepážku, která vedla na nástupiště 9/ ¾.
"Už by tady měli každou chvíli být." Prohodil Moody,když se podíval na velké hodiny, visící kousek od nich. A opravdu. Během minuty se na nádraží objevila Hermiona, Ron i Harry.
" Co tady děláte?"
" Vykulili na ně oči."
" Ahoj Harry." Pozdravil jej Lupin. " No řekli jsme si, že si promluvíme s tvým strýcem."
" To nebude nejlepší nápad" zkusil to Harry ale Moody ho přerušil.
" Já myslím, že je to úžasný nápad.To jsou oni?" Harry se podíval tím směrem a souhlasně zakýval hlavou. Celá skupinka se vydala směrem k Dursleyovým, kteří vypadali velice komicky, když si skupinky kolem jejich synovce všimli.
" Dobré odpoledne pane Dursley, já jsem Alastor Moody a chtěl bych si s vámi promluvit."
" Ale já si nechci povídat s nikým z toho vašeho spolku." Obořil se na Pošuka strýček Vernon a dost podezíravě si prohlížel jeho kouzelnické oko.
" jaký spolek?" obořil se na něj Moody
" O to tady nejde." Uklidňovala jej Tonks. " jsme tady kvůli něčemu jinému."
" Ano to je pravda. Nelíbí se nám jak se chováte k Harrymu." Ujal se slova Lupin. Vernon Dursley si ho měřil nepříjemným pohledem a teta Petúnie právě vymýšlela peprné poznámky směřované na žvýkačkově růžové vlasy Tonks.
" Do toho co se děje v mém domě vám nic není."
" Ale, to se právě mýlíte. Je nám do toho hodně.Nechceme po vás nic jiného, než aby jste se k němu nechovali jako k hadru."
" No dobrá." Utrousil strýc Vernon, ale Tonks si byla jistá, že to řekl jenom proto, aby se jich co nejrychleji zbavil. Hodil Harryho kufr do auta a co nejrychleji mu předpisy dovolovaly zmizel.
" Tak to bychom měli." Ulevil si Moody.
" Tak to nám vyšlo." Pronesl ironicky Pastorek.
" Většího troubu, aby kouzelník pohledal." Uchechtla se Tonks.
" Měli bychom už jet domů. Mám moc práce. Mějte se."Paní Weasleyová popadla obě své děti a rozloučila se s ostatními, stejně jako její muž.
" No a my se musíme vrátit na ministerstvo."
" Takže jsem na večer domluveni?" zeptala se Tonks, když zůstali s Remusem sami.
" Jasně, mám tě vyzvednout?"
" Vlastně budu u našich, ale pokud chceš…"
" To asi nebude ten nej. Nápad."
" Jak myslíš, ale naši jsou fajn."
" O tom nepochybuji Znám je, ale nejsem si jist, jak by zareagovali."
" Můžeme to zkusit."
" Co mám s tebou dělat?"
" Nic?"
" Dobře, tak já se stavím k vašim."
" Dobře, takže večer." Letmo ho políbila na tvář a zmizela.

" Můžeš mi říct proč si domlouváš kino, když víš, že máme rodinnou večeři?"
" Mami, ten film jsem chtěla vidět už dlouho, a nemůžu za to, že je dneska poslední promítání."
" Perfektní. To je opravdu perfektní. Ty vyměníš večeři s rodiči za kino s nějakým klukem."
" Ale, není to tak dávno, co jsi říkala, že nechceš nic jiného, než abych si někoho našla a založila s ním rodinu."
" Nebuď drzá Nymfadoro."
" Maminko, slibuji, že vám to vynahradím jindy. Místo večeře jsme měli pozdní oběd, to taky jde, ne? Co říkáš tati?"
" Aby sis to v tom kině užila."
" Ty abys nebyl na její straně."
" Ale Andromedo, když se chce jít bavit, tak proč jí v tom bránit?"
" Jistě, já tady taky nemusím být, vy si vystačíte sami." Vybuchla paní Tonková, ale nemohla pokračovat dál v kázání, protože někdo zazvonil.
" To bude Rem, tak já jdu otevřít." Dora zmizela z kuchyně a nechala je o samotě.
" Rem, to jako myslela Remuse Lupina? No to snad ne." Slyšela ještě těsně před tím, než otevřela hlavní dveře z kuchyně."

" Ahoj, jenom se rozloučím, obleču a můžeme vyrazit, ano?"
" Jasně, počkám tě tady."
" Klidně můžeš jít dál."
" To ti to bude trvat tak dlouho?"
" Ne, bude to minutka, já jenom abys nestál v předsíni."
" To je dobré."
" Dobře hned jsem zpátky."

" Tak jo, rodičové moji milovaní. Já jdu. Mějte se a já se ozvu zítra, dobře?"
" Doro počkej. Kdo to je?"
" Kdo, kdo je?" nechápala Dora.
" No ten chlap s kterým jdeš ven."
" Mami, neměla ses zeptat trochu dřív? Teď už je trochu pozdě, ne?"
" Ne, kdo to je."
" Remus Lupin." Oznámila ji Tonks v klidu
" Ten vlkodlak?" vyjekla paní Tonsková.
" Sakra mami, nech toho. Čeká v předsíni. Uslyší tě. Děláš jako bys ho neznala. Vždyť jsi ho měla ráda."
" Ano, ale ne jako přítele své dcery."
" Tak tohle už je trochu moc. Ahoj."
" Doro počkej."
" Ne. Mějte se." Vystřelila z kuchyně rychlostí blesku a doufala, že jejich rozhovor Remus neslyšel.

" Stalo se něco?"
" Cože? Ne proč?"
" Já nevím,ale od chvíle,kdy jsme vyšli od vás tak jsi moc nepromluvila."
" Aha, ne, jenom jsem trochu unavená."
" A chce se ti do toho kina? Pokud ne, můžeme vymyslet něco jiného. Třeba zajdem na kafe a potom tě doprovodím domů."
" Dobře. Tak si koupíme kafe a zajdem do parku, dobře?"
" Souhlasím." Usmál se a přivinul si jí k sobě." Trápilo ho, že se trápí ona. Obzvlášť, když on byl příčinou jejího trápení. Zase se v jeho hlavě objevil ten červíček pochybností, že to mezi ním a Dorou nemůže vydržet. Jsou tak rozdílní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Paddy Paddy | Web | 29. prosince 2012 v 17:44 | Reagovat

andromedu něčím fláknout! copak si nepamatuje, že ji vyhodili za míň? jinak Nym je prostě Nym a s Remem patří k sobě :)

2 Moony Moony | Web | 29. prosince 2012 v 18:29 | Reagovat

Tak jako Dromeda to silně přehnala... zrovna ona která je minulá Blacková a vyrazili ji z domu jen kvůli Teddovi :) no ale tak Dora to zvládne :D je to tvrdá hlava :D

3 Kristen Kristen | Web | 30. prosince 2012 v 12:22 | Reagovat

ach tie matky! Andromede jednu facku Remusovi druhú. Obaja by si mali všimnúť aká je Dora šťastná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama