30. ZBABĚLEC A SOBEC

2. ledna 2013 v 16:00 | Tessa |  "Boj o lásku" - Tessa
30. ZBABĚLEC A SOBEC

Ještě chvíli ho probodávala naštvaným a ukřivděným pohledem zároveň a poté se odvrátila. Nemohla to pochopit. Proč jí to neřekl? Jakmile porada skončila snažila se co nejrychleji odejít. Nechtěla s nikým mluvit. Její odhodlání promluvit si s Rámusem byla ta tam.

Dneska na to neměla.Chtěla jít domů, uspořádat si myšlenky a potom si s ním o tom promluvit. Dneska by řekla něco, čeho by potom mohla litovat. Její plán ale nevyšel. Remus jí zachytil za paži zrovna v okamžiku, kdy chtěla vyklouznout na zahradu.
" To by ses ani nerozloučila?" neodpověděla mu. Jenom ho znova probodla svým pohledem. Byla naštvaná a měla na to plné právo. On to vědě. A právě proto jí nemohl dovolit takhle odejít.
" Musíme si promluvit."
" O čem? Brumbál už to všechno řekl za tebe, ne?"
" Ne, je tady ještě něco."
" Tak mluv."
" tady ne. Sejdeme se za půl hodiny u tebe, dobře?"
" Fajn." S těmito slovy se přemístila k sobě domů.

Sesunula se na pohovku a čekala až dorazí. Nechtěla si to připustit,ale cítila, že se jí tento rozhovor nebude ani trochu líbit. Zvřela oči, aby zahnala nepříjemné představy. Musela usnout,protože když oči opět otevřela seděl u ní a díval se jak spí.
" Jak dlouho jsi tady?"
" Nevím, možná půl hodiny?"
" Proč jsi něco neřekl?"
" Nechtěl jsem tě vzbudit. Vypadala jsi tak spokojeně."
" Takže po tomhle rozhovoru moc spokojená nebudu, že?"
" Asi ne."
" Tak spusť. Poslouchám."
" Doro, mám tě moc rád, a……"
" Ne, nemluv dále." Přerušila ho v půli slova. " opovaž se mi říct, že sis to rozmyslel, že to nemá cenu, bla bla bla…."
" Ale ono to tak opravdu je. Podívej se na to taky z mojí strany. Budu těď dlouho pryč…"
" počkám na tebe"
"… a nevím jestli se vrátím."
" Takhle nemluv." Ztišila hlas na minimum. Ta představa, že by se nemusel vrátit ji bodla u srdce.
" Já ale musím. Pro všechny bude nejlepší, když se rozejdeme."
" Co tím myslíš pro všechny?" nedůvěřivě se na něj podívala a bála se odpovědi.
" Nedělej, že nevíš. Vaši nebyli zrovna nadšeni z toho, že by jsi se mnu něco měla."
" Remusi naše do toho netahej.Nic takového si nemyslí."
" Ne? Takže tehdy mluvili o jiném vlkodlakovi, který tě doprovázel?"
" Ty jsi nás slyšel?"
" Jo slyšel. A oni mají pravdu Tonks. My spolu prostě být nemůžeme. Není to správné." Zvýšil hlas trochu víc než chtěl, ale nemohl jinak.
" Ale na mých rodičích nezáleží. Já s tebou chci být a naši to pochopí."
" Nic nepochopí. Protož nebude co chápat. Rozejdeme se, já odjedu a ty zapomeneš."
" Tak takhle to je." Pro změnu zvýšila hlas Tonks.
" Co tím myslíš?"
" Ty se semnou nerozcházíš proto, že odjíždíš, ale odjíždíš proto, že se chceš rozejít."
" Prostě si myslím, že to bude pro všechny nejlepší." Teď už křičeli oba. Stáli naproti sobě a hleděli si do očí. V Lupinově pohledu šel vidět stesk, smutek, ale také odhodlání. V Dořiných očích by jste mohli zahlédnout vztek a zklamání.
" Ne, tohle je nejednodušší cesta pro tebe. Prostě a jednoduše utíkáš. Jseš zbabělec a sobec." Možná to tak ani nemyslela, ale stejně to řekla.
" Zbabělec a sobec? Tohle si myslíš?" ztlumil hlas, že teď už skoro šeptal. " Zbabělec možná jsem, ale sobec? Kdybych byl sobec tak tady zůstanu, jsem s tebou a užívám si svojí lásky. A nemyslím na to, že vlkodlaci trhají nevinné lidi. A taky neberu ohled na to, že žena kterou miluji se stala vyvrhelem jenom kvůli mně." Tonks nevěděla co říct. Jenom tam stála a němě na něj koukala. Lupin této situace využil a rychle, aniž by ji řekl jediné další slovo odešel.

Z transu ji probralo až bouchnutí dveří. Rozběhla se na ulici, ale zahlédla už jenom lem hábitu mířící za roh. Rozeběhla se za ním, a volala jej, ale nestihla ho. Remus Lupin se přenesl do neznáma a ona věděla, že je to definitivní konec. Cítila jak jí po tvářích stekla první slza. Neutřela ji. Nechala ať ji následují další. Dlouho stála na jednom místě a koukala se do jednoho bodu, o kterém si myslela, že zahlídla na zlomek vteřiny točící se postavu. Už se začalo stmívat, když za ní zaklaply domovní dveře. Schoulila se na pohovku, přetáhla se dekou a nechala svůj smutek vyplavat na povrch. Plakala dlouho a neutišitelně. Potřebovala ze sebe dostat smutek. Věděla, že život nespravedlivý. Ale proč tak moc? A proč zrovna k ní?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moony Moony | Web | 2. ledna 2013 v 19:20 | Reagovat

Tak to sice Dora trochu přehnala, ale Remík tež... hlava dubová to je! :( a to bude trvat teda hezky dlouho :D

2 Kristen Kristen | Web | 3. ledna 2013 v 10:37 | Reagovat

Dora to neprehnala nahnevala sa a mala zlomené srdce sama dobre viem že v takejto situácii je to ťažké. A Remus je kus hlúpeho vlka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama