31. RŮŽOVÁ MAŠLE

4. ledna 2013 v 16:00 | Tessa |  "Boj o lásku" - Tessa
31. RŮŽOVÁ MAŠLE

… Stála ve dveřích velké místnosti. Když se rozhlédla po stranách viděla řady lavic, se smutečními kyticemi po stranách. Domyslela si, že je asi na pohřbu, ale proč tady nikdo není? Podívala se do předu a opravdu tam spatřila bílou rakev. Nechtěla, ale neviditelná síla ji tlačila vpřed. Sdrdce se jí svíralo hroznou bolest a strachem. Tušila kdo v rakvi leží, ale nechtěla si to přiznat. Stále sama sebe přesvědčovala, že tam je někdo jiný.Když došla do cíle, nahnula se a pohlédla dovnitř.
" NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ"

Probudil ji vlastní výkřik. Prudce se posadila a rozhlédla se kolem sebe. Byla stále u sebe doma. Přerývavě dýchala a rozhlížela se. Na sobě měla přehozenou deku, v ruce svírala kapesník a oheň v krbu již téměř dohořel.
" Byl to jen sen…" řekla do prázdna. " …jenom sen. Nic mu není. Nic se mu nestane. Nic se mu nesmí stát.On se o sebe postará."
Setřela si pot z čela a rozhodla se, že si vleze do sprchy, Stejně už by asi neusnula a do práce musí jít stejně včas.

" Do ohrady prkenný, už ale…" ozvalo se vstupní halou ministerstva, když krbem vyletěla mladá čarodějka a rozplácla se jak dlouhá tak široká na chladné podlaze.
" Auu… sakra, když neumíš pracovat s letaxem tak se přenášej." Vyjel na ni mužský hlas, který se právě sbíral ze země, když o ní zakopnul, po svém výstupu z krbu.
" Hele hleď si svýho a dej mi pokoj, jasný?" pohlédla na něj a v tu chvíli by se v ní krve nedořezalo. " Chrisi?"
" Tonks? Jsi to ty? Já tě vůbec nepoznal.Teda, změnila ses."
" Já? Ani ne."
" Když myslíš?"
" Já, promiň, dneska nemám nějak svůj den. Je mi líto, že jsi to schytal i ty."
" Jo všiml jsem si. Cos to prosím tě na tý podlaze hledala?"
" Ha-ha, velmi vtipné. Prostě jsem to nějak neustála, no…"
" Teda, ale já vůbec netušil, že teď děláš na ministerstvu."
" Jo, už od školy,a co ty tady?"
" No já tady teď taky pracuju, hele Tonks, nešla bys na oběd? Pokecáme o škole a o životě."
" Hele Chrisi, já nevím Mám zrovna hodně práce a tak."
" Kdo jsi a kam jsi schoval naši Doru?" kroutil nevěřícně Chris hlavou ale koutky úst mu cukaly.
" Co prosím?" nechápala Tonks.
" Ptám se, kdo jsi a kam jsi nám schovala Tonks." Zopakoval ji muž.
" Jo to jsem slyšela, ale jak jsi na takovou blbost přišel?"
" No jednoduše. Tonks, kterou znám byla vždy pro každou blbost a nikdy by mě neodmítla s tím, že má hodně práce."
" Já vím Chrisi, ale už nejsme děti, víš?"
" Tehdy jsme taky nebyli."
" No to sice ne, ale byli jsme mladší, nezodpovědnější a jediné co nám hrozilo byl trest u Prýtový a to musíš uznat, že nikdy nebylo nic světobornýho."
" Jo, my dva jsme většinou vyfasovali tři hodiny na famfrpálovém hřišti." To už se rozchechtal na plného. " Tréninky jsou velice důležitá věc. Proto si váš trest odpykáte na hřišti. Ať už vás tady nevidím." Pokusil se napodobit jemný hlas jejich bývalé ředitelky koleje.
" Ty seš teda šašek." Usmála se trochu smutně Tonks.
" Ale pomohlo to. Už se aspoň usmíváš. Před tím jsi vypadala jako by jsi snědla šťovík."
" Jo já vím. Dneska nemám nějak náladu.Špatně jsem spala."
" O důvod víc, proč se mnou jít na oběd."
" Mám na vybranou?"
" Ne, dokud nebudeš souhlasit, tak tě odsud nepustím."
" Dobře. V dvě v Děravým kotli, souhlas?"
" Souhlas. Už se moc těším Tonks."

Když se výtah zastavil a ona vystupovala na svém poschodí donesl se k ní hlasitý křik Kingsleyho Pastorka, vedoucího všech bystrozorů.
" Kde zas ta holka vězí? Měla tady být před půl hodinou."
" Viděla jsem jí válet se dole na podlaze a potom si povídala s tím novým z oboru pro nevydařená kouzla." Informovala hned šéfa jeho věrná sekretářka.
" Sakra až Tonks dorazí ať okamžitě nakluše ke mně do kanceláře." Kingsley křičel a při tom se přímo díval na Tonks.
" Nemusíte křičet šéfe, já nejsem hluchá." Upozornila do klidně Tonks. " A krom toho už jsem tady."
" Co? Aha, nepoznal jsem tě, vypadáš jinak."
" Vážně?" podivila se Tonks a cítila na sobě pohledy všech přítomných. " ani jsem si nevšimla.Chtěl jste se mnou mluvit?"
" Ano, pojď se mnou do kanceláře."

" Nazdar Moody."
" Co to máš s vlasy?"
" Co pořád všichni máte? Co bych měla s vlasy?" nevydržela už ty věčný narážky. Kingsley ji podal vyčarované zrcátko a ona do něj pohlédla.
" No do háje" ulevila si, když viděla svůj odraz. Jindy žvýkačkově růžové, krátké vlasy měly barvu slámy, byly dlouhé po ramena a ulízané za ušima."
" Můžu vědět, co je příčinou této změny?" zajímal se škodolibě Moody
" No to teda nemůžeš." Řekla popuzeně Tonks a hodila zrcátko na stůl.
" No takže proč jsme tady." Začal Kingsley.
" Z minulé porady jsi odešla tak rychle, že jsme neměli šanci si promluvit." Oznámil ji Moody " a proto se musíme scházet tady."
" No tak promiň, ale pokud vím, tak Brumbál řekl konec porady, což znamená, že je konec, a na konci se většinou chodí domů. Ale je mi líto, že jsem si nepřečetla tvé myšlenky a ještě tam nezůstala." Zvýšila Tonks nebezpečně hlas a oba muži se na sebe vyděšeně podívali. Tonks byla sice přímá a vznětlivá, ale nikdy takovýmhle způsobem. Oba poznali, že se něco stalo.
" Tonks, jsi v pohodě? Nestalo se něco?" zkusil to opatrně Kingsley.
" To se ptáš jako přítel, nebo jako šéf?"
" Jako obojí."
" Jako šéfovi ti do toho nic není a jako příteli, nestalo se nic, co bych nějak nepřežila."
" Týká se to…" začal Moody, ale Tonks ho přerušila.
" Tak proč jsme tady?"
" Víš co, nech to. Proberem to až na poradě. Dneska by s tebou stejně nebyla rozumná řeč. Takže v pátek v Doupěti. Čao." Ukončil to Kingsley a Dora na něj vytřeštila oči.
" Počkej, ty mě napřed sháníš po všech čertech, křičíš na chodbě a teď to klidně počká do pátku?" už zase zvyšovala hlas.
" Hele uklidni se. Prostě do pátku si vem volno a dej se dohromady."
" Ale…"
" To je rozkaz Tonks. Ať už tě tady nevidím." Ukončil to Kinglsey.
Mezi dveřmi ještě zaslechla kousek pokračujícího rozhovoru:
" Já toho Lupina roztrhnu jestli je to kvůli němu."
" Ale Moody, musíš to brát i z jeho pohledu."
" To je snad….."
Zbytek už nezaslechla. Vydala se tedy směrem k výtahu, který by ji zavezl domů. Zůstala stát uprostřed pohybu na chodbě a nevěřícně koukala na dvě osoby stojící před ní. Odborová sekretářka se vybavolala s menší, obtloustlejší ženou, jejíž poznávacím znamením byla obrovská růžová mašle. Ani jí nemusel vidět do tváře a moc dobře věděla, o koho se jedná. Doloros Umbridge se vrátila zpět na ministerstvo. Kentauři ji asi zas až tak moc neublížili, když ji rekonvalescence netrvala ani dva měsíce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Paddy Paddy | Web | 4. ledna 2013 v 16:21 | Reagovat

jaj no Dora třeštidlo XD... dobrý přistání... ji vůbec nějak nevadí, že z ní šéfové šílí XD..
btw: tak film jo, ale potřebuju psanej text... dost co píšu povídání pobertů, ještě k tomu vymýšlet text pohádky - to by mě švihlo XD

2 Moony Moony | Web | 4. ledna 2013 v 20:34 | Reagovat

Dora je prostě boží :D :D třeštidlo je fajne :)) a Chris je sice sympaťák, ale Remy je prostě Remy :D

3 Kristen Kristen | Web | 5. ledna 2013 v 9:21 | Reagovat

Ten sen by ma zabil kokos... ale pekne padla to sa musí uznať a aj to bolo na niečo dobré lebo stretla starého známeho :D Kingsley a Moody boli zlatí a no Umbridge sa vracia na scénu :D Teda na ministerstvo. Veľmi pekná kapitola :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama