65. ZLÉ TUŠENÍ

9. dubna 2013 v 16:00 | Tessa |  "Boj o lásku" - Tessa
65. ZLÉ TUŠENÍ

Bylo krásné ráno, když se Dora probudila, oknem proudil sluneční svit, ale ona cítila strach, úzkost, pocit, že něco není v pořádku. Pomalu se otočila na druhý bok, kde viděla svého manžela, jak klidně leží na bílém prostěradle a pravidelně oddechuje, bodlo ji u srdce. Dneska byl úplněk. Další. Zavřela oči, jako by bylo možné, že až je zase otevře, nebude tady žádné prokletí.

" Nač čím přemýšlíš?"
" Nad ničím."
" Jsi mizerná lhářka, víš to?" Remus políbil svou ženu do vlasů a pohladil jí bříško.
" Já ani nevím co je, mám jenom divný pocit."
" Všechno bude v pořádku."
" Nechci tě tady dneska nechávat samotného."
" Na to ani nepomysli." Remus se okamžitě posadil na posteli a na svou ženu se teď díval z výšky.
" Nemůžeš tady zůstat."
" Já vím, ale mám pocit, pocit, že se něco stane, Remusi já..."
" Nic se nestane, dobře?"
" Já se vážně bojím." Zašeptala Dora a nechala se svým manželem pevně obejmout.

Celé dopoledne byla Tonks jako na jehlách. Všechno několikrát zkontrolovala, kouzla kolem domu, nejnovější zprávy o pohybu smrtijedů, sklepení, kde Remus trávil své úplňky, prostě všechno. Třikrát zkontrolovala všechny lektvary, které by mohla potřebovat, až se domů vrátí, kdyby byl úplněk nějak horší a Remus si ublížil.
" Nech už toho, všechno je přichystané jako každý měsíc."
" Já vím, ale já…"
" Doro uklidni se. Nic se nestane, dobře?"
" Doufejme."
" Tššš. Bude to v pořádku, hmmm? Ty teď musíš být v klidu."
" Klidná budu až bude po úplňku." Povzdechla si Dora a pohlédla na svého muže.
" Budeš u Andromedy?"
" Ne, Molly mě pozvala k Muriell. Bude to velmi zajímavý večer."
" To věřím. Ta ženská je šílená."
" Budou tam i dvojčata."
" To je dobře, aspoň tě přivedou na jiné myšlenky." Mrknul na ni Remus a podíval se na hodiny, které stály nad krbem.
" Už bys měla jít. Za chvíli to začne."
" Vždyť je ještě čas."
" No tak."
" Dobře, ještě jednou všechno překontroluju a půjdu."
" Zlato, neboj, nic se mi nestane ano? Zkontrolovala jsi všechna kouzla už nejméně pětkrát. Vše je v pořádku, jdi už."
" Dobře." Rezignovala nakonec nastávající mamina, vzala si pár věcí, svou hůlku a přemístila se tetičce Muriell, jak jí všichni říkali, po vzoru Weasleyových.


Pozdní odpoledne se změnilo v podvečer, podvečer se změnil v noc a Tonks její špatné tušení neopouštělo, spíše se ještě zhoršovalo. Žaludek se ji stáhl u srdce píchlo, měla špatné tušení, že se v noci něco stane.
" Pořád máš to zlé tušení?"
" Ano, Molly já se hrozně bojím, že se Removi něco stane."
" Tššš, neboj, Remus se o sebe postará."
" Co když jsem špatně zamkla dveře? Co když někdo prolomí ochranná kouzla a pustí Rema ven? Co když…"
" Tak dost, takhle nemůžeš uvažovat. Říkala jsi, že jsi všechno zkontrolovala."
" Pětkrát."
" Tak vidíš. Remus je v bezpečí. Neboj se o něj. Zkus nemyslet na špatné věci a pojď si sednout k nám.Od večeře sedíš tady u krbu a Muriell z toho začíná být dost nervózní."
" Ona si všimla, že tady jsem?"
" Všimla, a celý den pořád mrmlá něco o tom, že tady bude za chvíli plno lidí, které ona ani nezná."
" V tom má pravdu."
" Ale přísahám, že jestli se tady počet sov neomezí tak z toho zešílí. Nemá ta stvoření zrovna v lásce a od doby kdy si tady dvojčata zařídila tu donáškovou službu z toho vysloveně šílí a já šílím zase z ní, protože si mi pořád stěžuje."
" To si dokážu představit." Usmála se Tonks a s námahou se zvedla z křesla, ve kterém doteď seděla.
" No konečně, už jsme si mysleli, že jsi tam usla."
" Kéž by Frede." Tonks se posadila k ostatním z rodiny, vedle Ginny, která se po Vánocích už nevrátila do školy, protože v Bradavicích už opravdu nebylo bezpečno. Obzvláště pro někoho jako je Ginny, jejích celá rodina je vyšetřována pro pomoc Řádu.
" Už máte vymyšlené jména?" zajímala se Ginny po chvíli, kdy pozorovala své dva bratry jak se snaží přesvědčit tetu Muriell aby pustila jejich největší sovu zpátky do domu, aby si mohla trochu odpočinou od dlouhé cesty.
" Máme jméno pro holčičku, ale na chlapeckém jméně se nemůžeme shodnout." Usmála se Tonks při vzpomínce, jak katastrofálně dopadly papírky s chlapeckými jmény.
" Tak to abys doufala, že to bude holčička."
" Nebo se na nějakém jméně s Remusem budeme muset domluvit, ale to má ještě čas."
" Zase tolik času to nemá Tonks."
" Mám ještě dva měsíce." Namítla Dora na poznámku Molly.
" Necelé dva měsíce."
" Ale pořád je čas. TEĎ je toho tolik, že není čas přemýšlet nad jménem pro dítě."
" Remus je pořád na službách, co?"
" Buď je on na službách, nebo já jsem tady, u mamky, nebo mamka u nás. Nejsme skoro nikdy sami."
" A když už jste sami, tak jste tak unavení, že se vám nechce o ničem dohadovat?"
" Taky to znáš?"
" Dokonale."
" Tonks, můžu s tebou mluvit?"
" Jasně Ginny, povídej."
" O samotě."
" Fajn, tak pojď." Společně s Ginny vyrazila do malého pokojíčku, který teď nejmladší Weasleyovic dítko obývalo.
" Tak co se děje?"
" Nikdo mi nic nechce říct." Postěžovala si Ginny a podívala se z okna.
" Jak to myslíš?"
" Bojím se o něj. Vlastně o ně všechny."
" Harry, Ron a Hermiona?"
" Jsou kdo ví kde, hledají kdo ví co a jde po nich ty víš kdo."
" Hermiona je hlavička, ta nenechá kluky, aby udělali nějakou hloupost, to víš, že?"
" Vím,ale stejně, jsou jenom tři proti celému světu. Řád je daleko a ani neví kde jsou, proto je nemůžou chránit."
" Vím jak ti je, ale musíš doufat, že to bude v pohodě."
" Proč mě nevzal sebou?"
" Protože tě má rád a bojí se o tebe."
" Ale Rona a Hermionu má taky rád."
" Ginny to je úplně něco jiného. Je má rád jako kamarády, tebe miluje."
" Myslíš?"
" Znám to na vlastní kůži. Vzpomeň si na to, jak jsme chtěli dostat Harryho v bezpečí z Kvikálkova. Remus neměl problém s tím, aby šel Pastorek, Moody nebo třeba tvůj táta a bráchové, ač to jsou jeho přátelé, ale my dva jsme se hádali dva dny, než se konečně smířil s tím, že půjdu taky."
" To jsem nevěděla."
" To nikdo. Nechali jsme to hezky doma."
" Proč si chlapi myslí, že nás musí ochraňovat před vším a všema?"
" Protože to jsou chlapi, my jim můžeme jenom jemně dokazovat, že se o sebe postaráme samy a doufat, že to pochopí."
" A pochopí to někdy?"
" Jó, tak to nevím."
" To není moc povzbudivé."
" Já vím. Hele Ginny netrap se tím. Harrymu a ostatním se nic nestane. Ví co dělají. Harry říkal, že mu dal Brumbál nějaký úkol, který musí splnit. A jak znám Brumbála, neposlal by Harryho někam, kde by mu hrozilo bezprostřední nebezpečí, na které by ti tři nestačili."
" Asi máš pravdu, díky."
" Není zač, vrátíme se za ostatníma?"
" Dobře."

Společně se bavili až do pozdních nočních hodin. Fred s Georgem všechny bavili různými kejkly, tetička Muriell pořádně nadávala a tím bavila všechny okolo, Fleur se rozplývala, že by taky chtěla dítě, nato Molly říkala, že ještě mají čas a že rozhodně ještě nechce být babičkou a Tonks s Ginny se trochu uklidnily a pokusily se odreagovat a zasmát se spolu s ostatními.
Ráno se Tonks probudila velmi brzo. Její špatný pocit se zase vrátil a byl tak silný, že myslela, že jí srdce vyskočí z hrudi. Podívala se z okna a všimla si, že teprve začíná svítat. Rychle se oblékla a seběhla dolů, do kuchyně.
" Drahoušku, už jsi vzhůru?Spala jsi jen pár hodin."
" Molly já musím domů."
" Doro neblázni. Ještě je moc brzo. Počkej aspoň hodinku."
" Já…, neumím to vysvětlit ale vím, že se něco stalo."
" Uklidni se. Pokud tam teď přijdeš, Remus ještě nemusí být zcela přeměněn a mohl by vám všem ublížit."
" Ale já…"
" Žádné ale. Teď se posaď. Dáš si snídani a potom půjdu s tebou."
" Dobře."
Dora netrpělivě seděla na židli za stolem a pozorovala jak Molly chystá snídani pro všechny. Když sama snídala Dora myslela, že to nevydrží. Každá minuta jí připadala jako hodina. Do své topinky jenom párkrát kousla a žaludek se jí sevřel strachem.
Konečně, Molly dojedla, použila kouzlo aby se všechno nádobí samo umylo a uklidilo, oblékla si plášť a mohli společně vyrazit.
Slunce už vyšlo a proto nehrozilo žádné nebezpečí, že by Remus byl ještě ve své zvířecí podobě.

" Kouzla se zdají neporušená." Konstatovala Molly, když stála před domem Lupinových.
" Zdá se." Tonks vytáhla hůlku a všechna kouzla postupně uvolnila. Poté vběhla do domu a běžela rovnou do sklepa, kde odemkla zabezpečené dveře.
Remus ležel na posteli a klidně oddechoval. Na ruce měl malý škrábanec, ale nezdálo se, že by byl nějak vážně zraněný.
" Zlato, to jsem já, jsi v pořádku?"
" Ano, tenhle úplněk byl docela mírný," usmál se Remus unaveně. " říkal jsem, že se nemáš čeho bát."
" Asi už začínám být paranoidní."
" Nejspíš."
" Dobře, tak já se vrátím domů. Večer přijďte na večeři. Je porada řádu."
" Děkuji Molly a omlouvám se."
" To nic, chápu to. V téhle době se každý bojí o ty, které miluje."

Remus prospal celé dopoledne a probudil se až když slunce bylo vysoko na obloze.
" Dobré ráno, dáš si oběd nebo kafe?"
" Obojí, mám hlad jako vlk."
Dora podala Removi talíř naplněný jídlem a taky velký hrnek s kávou.
Potom už se pomalu začali chystat na odchod, protože porady začínaly dříve, v posledních dnech byly čím dál tím delší.

" Dobrý večer dnes jsme chtěli probrat více věcí. Jednak vysílání Potterovy hodinky. Myslím, že už je docela bezpečno. Proto příští vysílání bude už tento pátek ode mě." Začal Pastorek a dvojčata se pro sebe usmála.Dokonce i Lee Jordanovi a ostatním se na tvářích objevil úsměv.
" Dobře teď dále…." Pastorka přerušilo hlasité prásk a z krbu vyletěly různé pergameny.
" Nejnovější zprávy…"
" Co se zase stalo…"
" Co je zase…" u stolu to šumělo různými dotazy, když Pastorek četl pergameny a nápadně zbledl, když četl ten poslední.
" Byly nalezeny tři mrtvá těla."
" Lovci?" zeptal se opatrně Lupin.
" Ano měli to na svědomí lovci."
" Kdo?"
" Skřet Gornuk, Dirk Cresswell a…"
" A..?"
" Doro je mi to líto…"
" Ne…"
" tvůj otec Tedd Tonks."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristen Kristen | 9. dubna 2013 v 17:54 | Reagovat

ženská intuícia Doru nesklamla :( Je mi ľúto Tedda hoci sa len tak mihol v kňihách bola to dobrá postava... pekná kapitola

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama