ANTOINETTA KRÁLOVNA FRANCIE

18. listopadu 2015 v 10:27 | Tessa
Recenze na muzikál Antoinetta - královna Francie


ANTOINETTA KRÁLOVNA FRANCIE

Divadlo Hybernia, Praha 27. 3. 2015, 3. řada 21. sedadlo

Po dlouhé době jsme si s Moony udělaly výlet do Prahy, tentokrát na Marii Antoinettu. Ze začátku jsem z toho měla trochu strach, už jenom proto, že jsem neměla zrovna ten den náladu na melancholický příběh, o kterém jsem věděla, jak dopadne (osud poslední královny Francie zná asi každý - dokonce i ten největší ignorant historie - a pokud ne, nepřiznávejte se a nechte mě v téhle mojí naivitě ;) ).
Upřímně jsem hodně ráda, že k oficiálním recenzím na Marii Antoinettu jsem se dostala až večer na pokoji, protože kdybych si je přečetla předem, asi by mě tam nikdo nedostal. Podle oficiálních recenzí jsem pochopila, že odborníci dílo považují za nemastné neslané, divná hudba, žádný hit, choreografie alá 90. Léta, … A upřímně musím říci, že jsem ráda, že nejsem odborník, protože jako laik mám naprosto odlišný názor. Při jejich čtení jsme měla pocit, že byli na úplně jiném představení než já.
A nebo za ten rok co se v Hybernii Antoinetta hraje se výkony natolik zlepšily? Upřímně pochybuji, projekce, kterou tolik kritizovali, hudba, to vše zůstává stejné, a mně se to upřímně líbilo, že měli odborníci výhrady vůči obsazení? Že typově nevěřili zpěvákům jejich role??? Pokud někdo Peterovi Strenárčikovi nevěřil zamilovaného velitele stráží, tak netuším, komu by to dotyčný věřil…
Takže ano, pochopili jste to správně - i toto bude "chvalozpěv" na shlédnuté dílo - ale já za to nemůžu, snažím se být objektivní, ale já mám prostě štěstí na kvalitní díla, která si mé kladné hodnocení po zásluze zaslouží. Na druhou stranu je to pouze můj názor, věřím že budou i lidé, kteří Antoinettu odsoudí jako komerční brak, ale nebyla by na světě nuda, kdyby se nám všem líbilo to samé?
Za dílem, které vznikalo neuvěřitelných deset let a do cesty se mu stavělo nespočet katastrof, stojí Jiří Škorpík (hudba), Jiří Hubač (libreto), Pavel Vrba ( texty písní), Ema Krahulíková ( producent), Radek Balaž (režie) a v neposlední řadě je taky choreograf Carli Jefferson, Ondřej Zicha, který je zodpovědný a scénu a také Josef Jelínek, který se zase postaral o krásné kostýmy. Ti všichni se postarali o to, aby dali dohromady dílo, které funguje. Baví diváky, vtáhne je do krvavé revoluce, přinutí je litovat královské rodiny, dovolí jim nahlédnout do zákulisí posledních chvil francouzského království.
Do děje vstupujeme ve chvíli, kdy francouzský lid nemá co do pusy hladoví a na chleba nemají, na to jim prý královna odpoví, že když nemají na chleba mají jíst koláče, což je rozlítí na tolik, že rozpoutají revoluci. Na královském dvoře si zatím královská rodina žije v pokoji. Marnivá královna utrácí hromady peněz za drahé róby, večírky, luhy svých přátel v hazardu a slabý zamilovaný král za ní všechny její dluh ochotně platí. Dokonce trpí i její očividnou nevěru s velitelem vojska Axelem von Fersenem. Je spokojený, když může lovit, dobře se najíst a poté si zalézt do své laboratoře a věnovat se svým vynálezům. Vládnoucí povinnosti ho vůbec nezajímají.
Jeho lid ho považuje za slabocha, který nechal svou říši padnut kvůli rakouské vetřelkyni, kterou vinili za bankrot státu (nutno podotknout, že v tomto byla královna naprosto nevinně, ale koho by to v historii zajímalo, že?) a přezdívali ji "Madam Déficit". První polovina končí tím, jak rozlícený dav přivádí královskou rodinu z Versail do Paříže. V druhé polovině se setkáváme s královskou rodinou, která je vězněna svým lidem. Velkolepé róby jsou vyměněny za nenápadné, šedé oděvy, které dokreslují melancholickou náladu, která vládla celé polovině. Čekal nás soud krále, který byl nakonec popraven nástrojem, který na samém začátku představení sám pomohl vymyslet - gilotinou. Královně byly odňaty její děti a obě byly poslány na převýchovu. Sama královna byla souzena za velezradu a odsouzena k smrti. A tak skončil příběh dcery rakouské císařovny Marie Terezie, poslední královny Francie.
Co se scény a kostýmů týče, asi nemám v zásadě co vytknout, od přepychovosti francouzského dvora až po chudé Francouze, kteří se začali bouřit. Scéna byla krásně připravená, zapadala do děje podle šatů, které měli aktéři na sobě jste neměli problém zařadit děj do určeného časového období (ano narážím na své postřehy z jiných představení, kdy jsem měla chvílemi problém s historickými nepřesnostmi). Tady všechno fungovalo tak, jak mělo.
Velký dojem na mne osobně udělalo herecké, taneční company, které běhalo nejenom po jevišti, ale i po stranách hlediště, dokonale zvládali skupinové scény, tance, bodydrumming (který se mě osobně opravdu hodně líbil). Jako při většině těchto představní byli na jevišti převážnou většinu představení v několika různých rolích a svůj úkol plnili na jedničku s hvězdičku. Byli velkou oporou "hlavním" hvězdám - zpěvákům.
Co se týče hlavního pěveckého a hereckého osazení, nemám co vytknout. Jejich pěvecké i herecké výkony byly bezchybné samy o sobě a navíc dohromady dotvářely celek, který diváka vtáhne dovnitř a nevnímá čas kolem. Nechá se unášet hudbou a výkony na jevišti. Jako Antoinetta, královna Francie se nám předvedla Iva Marešová. Do té doby jsem o této dámě neslyšela, ale role královny ji sedla. V roli jejího manžela ten večer vystupoval Michal Novotný. Jako herce jej znám, ale neměla jsem nejmenší tušení, že je tento muž schopný zahrát a zazpívat si v muzikále. Podle mého názoru mne jeho výkon uchválil asi nejvíce z celého obsazení, protože jsem ho do té doby měla zařazeného čistě jako činoherního herce, ale na představení mě přesvědčil, že je stejně dobrý zpěvák. Jeho Ludvík byl nadšený i tragický.
Jako mužský protipól králi byl Axel von Fersen, švédský voják, který si získal srdce královny. Tohoto mladého vojáka milovaného královnou, nenáviděného králem hrál Peter Strenárčik, pro nemilovníka muzikálu celkem neznámý zpěvák, nicméně každý kdo na muzikál do Prahy alespoň občas zavítá, určitě si tohoto mladého, sympatického pána s nádherným hlasem všiml. V roli sekretáře jeho veličenstva se představil Vladimír Marek. Možná obsahově menší roli, kterou ovem dokázal ohromně zaujmout si střihl Davit Uličník v roli žalobce Antoine Quentin Fountin Fouquir-Tinville. Jeho hlas je neuvěřitelný a nominace na cenu Thálie za tuto roli byla naprosto oprávněná (i když nakonec neproměněná).

Takže podle mého názoru Antoinneta, královna Francie je velmi povedený muzikál, ač podle recenzí, které jsem na dílo četla, to tak podle většiny odborníků nevypadá. Další důvod k tomu, aby si člověk udělal názor vždycky sám, protože sto lidí sto názorů. Já určitě doporučuji dílo shlédnout, protože stojí za to.

OBSAZENÍ:


UKÁZKA Z YOUTUBE:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama